V Česku nemá Rádio Proglas konkurenci – alespoň co se týče financování. Nevysílá totiž žádnou reklamu a je tak plně závislé na milodarech posluchačů. „Pokušení nasadit do vysílání reklamu nemáme, když jsme si totiž sečetli, kolik by nám toho mohla přinést, resp. kolik reklamy bychom mohli potenciálně vysílat, tak jsme zjistili, že by nám to nepřineslo nic dobrého,“ říká v rozhovoru Pavel Mikšů, šéfredaktor rádia Proglas.
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia.cz
V čem se liší fungování Rádia Proglas oproti standardním komerčním rádiím nebo i veřejnoprávnímu Českému rozhlasu?
Samozřejmě když se budeme srovnávat s Českým rozhlasem, tak hlavní rozdíl je ve financování. Tato veřejnoprávní instituce žije ze zákonem stanovených koncesionářských poplatků, takže jeho příjmy jsou do určité míry dopředu známé a jisté. U komerčních rádií se zase na základě průzkumů poslechovosti modelují marketingové plány a hlavním zdrojem příjmů je reklama. Rádio Proglas funguje na jiném modelu. Je to totiž nekomerční křesťanská rozhlasová stanice, která mimochodem vysílá nepřetržitě od roku 1995. Peníze na provoz získáváme téměř výlučně z dobrovolných příspěvků – darů posluchačů prostřednictvím nadačního fondu. Co do formátu tzv. rodinného vysílání, tak to totiž máme nadefinované my, by nám mohl být nejblíže například druhý celostátní okruh veřejnoprávního rozhlasu – Praha. S Vltavou zas máme společné to, že se snažíme o formáty tipu poezie, čtení na pokračování, programy pro děti, které jsou až na úrovni rozhlasových dramatizací… To jiná komerční média, nebo jiní vysílatelé nedělají. Když se podíváte na naše vysílací schéma, mezi 5 – 9 tam máme klasické proudové vysílání, pak vysíláme ve starším stylu, tj. v určitém čase vysíláme určitý typ programu.
Být závislý na milodarech – na příspěvcích od posluchačů, není to až příliš velký risk? Nemusíte se jim tím pádem až příliš podbízet?
Ne, to určitě není o tom se posluchačům zalíbit, to bychom se paradoxně snadno a velmi rychle dostali do konfliktu. Jako příklad uvedu dechovku. Tam je to jednoznačné – někdo ji miluje, jiní jí řeknou jednoznačné ne. Stejné je to i když se lidí zeptáte, jestli dechovky ve vysílání přidat nebo ubrat. 50 % řekne jednoznačně přidat, druhá polovina o tom nebude chtít ani slyšet… takže takovýto požadavek se nedá úplně bezproblémově vyřešit. Velmi vstřícně ale vnímáme a snažíme se i reagovat, když posluchači hlásí zájem o konkrétní témata nebo programy pro určitou věkovou skupinu. Někdy přitom napíší jen krátkou poznámku, že jim například ve vysílání chybí nějaký hlas, moderátor, nějaký tip hudby – a naši hudební dramaturgové se pak snaží pružně reagovat. Konkrétně například právě díky poptávce od posluchačů jsme ve vysílání navýšili objem folkové muziky. Jinak to není jen o přáních posluchačů, ale i my se jim snažíme nabízet muziku a témata, které si myslíme, že by pro ně mohla být zajímavá a přínosná. Snažíme se své posluchače vyslyšet a reagovat, ale i sami přicházet s novinkami.
Když Vás tak poslouchám, přímo se nabízí paralela z klasických médií… když se soukromá rádia snaží zalíbit posluchačům, co nejvíce se jim přiblížit… není to tedy tak, že vlastně i u Vás vítězí „jemná“ forma bulvarizace?
Bulvarizace v tom nejširším smyslu slova, to je nabízení pikantností a perliček, rychlejší mluvení, užívání nespisovných výrazů/obecné češtiny, zkracování zpravodajských relací a s tím související rychlost, heslovitost… to je bulvarizace formální stránky rozhlasového vysílání – a musím přiznat, že té částečně podléhá i Proglas. Kdybychom ale naše vysílání zakonzervovali – byli až příliš konzervativní, tak bychom se časem stali neposlouchatelnými. Naši posluchači totiž samozřejmě neposlouchají jen nás a pokud by se náš jazyk až příliš odlišoval, pro některé by to snad bylo příjemné, ale pro většinu rozhodně ne! Něco jiné, když se ptáte na obsahovou bulvarizaci, tam musím konstatovat, že se například snažíme aktivně podpořit hyperlokalizaci. To využíváme například v situacích, když informujeme o nějakém lidském příběhu. Nedokumentovat to v obecné rovině, ale na konkrétním případě a osudu člověka. Vnášet do vysílání jeho příběh, mikropříběh…
Když se bavíme o bulvarizaci, s tou jednoznačně souvisí i výběr témat. Proglas je rádio určené lidem vyznávajícím tradiční křesťanské hodnoty – jak v tomto duchu vyhledáváte stále nová témata, která jsou pro posluchače atraktivní?
Mnoho věrných posluchačů se hlásí ke křesťanské víře, ale v posledním období přibývá i posluchačů, kteří nás poslouchají kvůli hudební složce. A nemusí to být přímo věřící. Musím otevřeně říct, že výběr hudby je u nás hodně specifický a nachází si proto i různé posluchače. Ti nás ze začátku často ladí jen v určité dny a hodiny a kvůli speciální programům. Často pak u nás ale zůstávají a píší, že začali poslouchat i některé slovesné pořady. Neříkám, že je to dennodenní reakce, ale takovýchto emailů k nám do redakce přichází hodně. Takže rozhodně to není tak, že by Proglas bylo komunitní rádio, které vysílá pro svou věrnou a známou skupinou stálých posluchačů a o zbytek světa se nestará. Snažíme se o průniky a otevřenost. Vysíláme programy pro věřící ale i programy, které nesouvisí s vírou a náboženstvím. Prioritní je, jak jsem už říkal, lidský příběh. Z uvedeného vyplývá, že se nemotáme stále v kruhu (stejných témat). Koneckonců i prožívání víry je proces dynamický, je potřebné reagovat na události a změny, které se dějí kolem věřících… když to uvedu na konkrétním případě. Při povodních jsme se nesoustředili jen pouze na informování o katastrofě a rozsahu škod, ale informovali jsme o pomoci lidem, postižená místa jsme navštívili a prostřednictvím konkrétních příběhů jsme přiblížili například i tento rozměr křesťanské pomoci.
Částečně mám pocit, doufám, že Vás tím neurazím, ale mám pocit, že de facto suplujete veřejnoprávní rozhlas?
Ten pohled je správný – určitě se k veřejnoprávnímu médiu blížíme. Víte, ono otázkou je, jak je v českém prostředí definovaná veřejnoprávnost. Z mého pohledu poněkud nešťastně, protože jsme se rozhodli, že veřejnoprávní bude pouze jedno médium, které si platíme… a tuto službu zastane. Myslím si ale, že obecně každé médium, klidně i na lokální úrovni, které se snaží o růst občanské společnosti, a opravdu se snaží o provázanost místních lidí mezi sebou… tak je zásadní pro společnost, pro fungování demokracie! Je hodně důležité si uvědomit. Nejsme médiem, které se pouze tady snaží přežít, ale snažíme se spoluutvářet naši společnost. Proto souhlasím s tou Vaší poznámkou, že se Proglas blíží chápání veřejnoprávní rozhlasu.
Jak vlastně funguje běžný redakční život? Liší se to nějak oproti standardním komerčním médiím?
V Rádiu Proglas pracuje přibližně 45 zaměstnanců, asi ½ polovina z nich se přímo podílí na vysílání. Centrální redakce pracuje v týdenním rytmu pořád, s kolegy z regionů se potkáváme přibližně jednou za měsíc, kdy si vždy nastíníme, jakým tématům bychom se podrobněji chtěli v následujícím období věnovat. Týká se to také i velkých svátků, jakými jsou Velikonoce, Vánoce atd., tam jsou časové termíny jednoznačně dané. A pak jsou to dlouhodobě očekávané události – například předčasné volby, takže je nutné si na to vyčlenit kapacitu. Ale samozřejmě pak je celá řada událostí, na které musíme reagovat tzv. ad hoc., tak jako všechna média, až když se tyto události dějí.
Kdesi jsem četl, že zpráva jako taková, už není až tak důležitá – ale pro posluchače je nejcennější interpretace zpráv, to je prý skutečná přidaná hodnota…
Zasazení zpráv do určitého rámce bylo důležité a patrně se stává dnes ještě důležitějším. I pro naše posluchače je samozřejmě důležité jakou barvu/příchuť ta – která zpráva naším redakčním zpracováním dostane. To je podle mne také rozhodujícím faktem, proč si Proglas drží stabilní základnu posluchačů na hranici 100 tisíc.
Komerční média dnes zápasí s drtivou většinou převažujících negativních zpráv – jak je to u Vás?
Nevedeme si statistiku, kde by to bylo vyjádřeno na procenta, ale rozhodně se snažíme, aby z každé naší zprávy nekapala krev (i když by mohlo posluchače zaujmout). Ani my se samozřejmě, nevyhneme určité zkratkovosti, ale prioritou je, aby nevznikaly konflikty mezi titulkem a obsahem. Vyhýbáme se klišé, sterilním výrazům, nebo i naučeným frázím a celkově vytváření zvukovému smogu. Obecně si ale myslím, že to není jen černobílém pohledu – pozitivní/negativní zpráva. Pro náš tým je důležitá relevantnost informací. Například, když mluvíme o katastrofě – snažíme se nemluvit jen o statistice, číslech a hrůzách, ale vidět za každou zprávou i osud člověka.
Jak jste mimochodem spokojený s poslechovostí Rádia Proglas (ptám se i v souvislosti s tím, že Česko je označované za nejateističtější zemi EU)?
Jako šéfredaktor nemohu být nikdy spokojený, vždy by totiž poslechovost mohla být vyšší, ale pokud se bavíme v rovině jaký je potenciál Proglasu – určitě ještě nějaký prostor pro růst máme (oscilace poslechovosti cca od 82.000 – 140.000 posluchačů). Pokud se nám podaří udržet přibližně 100.000 posluchačů i za 10 – 20 let, tak to bude mimořádně dobrý výsledek, protože v rámci koloběhu života – mezi tím nám někteří naši posluchači umřou a my si budeme muset najít nové. Navíc to souvisí i s financováním rádia, s rozpočtem 30 milionů se rozhlasová stanice dá provozovat. Potřebujeme je ale od našich posluchačů – příznivců získat.
A propos, můžete prozradit strukturu přispěvatelů? Platí, že co posluchač – to přispivatel?
Je to přirovnatelné k cyklistickému pelotonu – jsou tam lídři, ti kteří šlapou a ti kteří se pouze vezou. Dárců máme přibližně 20 tisíc za rok. Přitom to nejsou nějak velcí donátoři – spíš se jedná o sumy v řádu 1.000 – 1.500 korun za rok (nebo případně pravidelně 100koruna měsíčně). Firemních přispívatelů máme jen několik málo desítek (tam se pak hodnota daru pohybuje v řádech desítek tisíc korun).
Nebylo by pro vás výhodnější vysílat klasické reklamy, než se pouze spoléhat na milodary od posluchačů?
Pokušení zařadit reklamu do vysílání nemáme. Když jsme si totiž spočítali, kolik by nám reklama mohla přinést, resp. kolik reklamy bychom mohli potenciálně vysílat, tak jsme zjistili, že by nám to nepřineslo nic dobrého, navíc bychom se dostali do jiného daňového režimu. Co se týče sponzoringu – nějaké kroky jsme sice podnikli, ale ten zájem byl relativně malý. Možná na to jen nedozrál čas – možná, že na to není aktuálně naše obec posluchačů připravena… ale nevylučuji to do budoucna.
Mimochodem, kdo vlastně poslouchá Rádio Proglas – kdo je Váš typický posluchač?
70% posluchačů je v aktivním věku – 30% našich věrných posluchačů tvoří senioři. Pro mnohé jsme jediným kontaktem se světem, zdrojem informací i průvodcem v osamění. Nezapomínáme ale ani na dětské posluchače ve věku 6 – 7 let, v této skupině máme skutečně hodně příznivců – nezanedbatelnou skupinou jsou ale i jejich rodiče ve věku kolem 40 let. Snažíme se je vychovávat nejen slovem ale i prostřednictvím hudby. Mimochodem právě hudba tvoří až 63% vysílání. Hudba klasická, folklorní, včetně etno tvoří až třetinu celkové hudební produkce, 2/3 pak naplní ostatní žánry. Cíleně se snažíme jít „neklasickou“ cestou – hodně se věnujeme menšinovým žánrům. Folk, jazz, country, a cappella, alternativní hudba domácí i zahraniční provenience. World music je u nás na špičkové úrovni. Hledáme muziku se zajímavými příběhy, která má zvláštní dynamiku… hudba, která ukazuje na člověka, na jeho důstojnost, na jeho muziku takovou jaká je. Hudební život bez příkras.
Co mimochodem považujete za největší úspěch, který se vám v rámci vysílání Rádia Proglas podařil a jaké jsou vlastně Vaše plány do budoucna?
Úspěchem je v podstatě každý rok našeho života, kdy vysíláme. Na začátku nám totiž mediální odborníci nevěřili, že by nekomerční rádio mohlo přežít. Když to vezmu konkrétně podle vysílání, je jinak úspěchů samozřejmě více – určitě musím chválit naši hudební alternativu, kterou vysíláme ale i celkově naše zpravodajsko-publicistické relace. To, že to děláme dobře – o tom svědčí i fakt, že nemáme problém s hosty, kteří k nám jezdí rádi a berou nás za plnohodnotné rádio.
