Francouzský prezident François Hollande se ve výzkumech veřejného mínění propadá, v jednom dokonce až na 15 %.
Foto: Prezident François Hollande při říjnové návštěvě Slovenska, Zdroj: ČTK/Koller Jan
Poslední výzkumy veřejného mínění ve Francii hlásí, že socialistický prezident François Hollande dosáhl dosud nejnižší popularity za celé dějiny V. republiky, tedy od jejího vzniku v roce 1958. Hned sedm výzkumných agentur – IFOP, Ipsos, TNS Sofres, LH2, OpinionWay, CSA a BVA – mu nedává více než 20 % popularity. Na tento jev upozorňuje liberálně-levicový večerník Le Monde.
Pravidelné výzkumy obvykle dobře označují proměny nálad ve společnosti, méně již jsou přesné v odhadech výsledků voleb. Jsou rovněž velmi využívaným nástrojem pro média, jež si také výzkumy objednávají, aby je často využívala pro různé vize rozvratu, pokud ne přímo apokalypsy – nejlépe na titulních stranách.
Učinila tak v poslední době téměř všechna média, která neváhala popisovat stav francouzské společnosti jako: „obecnou degradaci“ nebo jako stav „před výbuchem“, „před povstáním“ nebo přímo jako neodvratitelný „nástup chaosu“.
Nejnovější exkluzivní výzkum YouGov pro Huffington Post a i>TELE dává Hollandovi dokonce drastických 15 %. Co za tím je? Kromě nepopulárních reforem zvyšujících daně, za tím vězí i aféra ministra Cahuzaca, a v neposlední řadě i vládní kakofonie, jež vyvřela na povrch – nejsilněji kolem aféry s vyhoštěním kosovské Albánky jménem Leonarda (viz níže).
Co s tím? Média autoritativně nabádají k tomu, že by měl prezident udělat dvě věci: buď obměnit vládu, nebo ji rovnou i s premiérem poslat k ledu.
Dějiny Hollandova pádu
Podle barometru IFOP, nejstaršího a nejautoritativnějšího ze všech institutů pro výzkum veřejného mínění, se prezidentova popularita propadla v listopadu na rekordních 20 %. Smutný rekord dosud držel jeho socialistický předchůdce François Mitterrand s 22 % z prosince roku 1991.
Prezident Hollande ztratil oproti říjnu tři body a postupně se propadá podobně jako jeho premiér Jean-Marc Ayrault. Hollandův volný pád potvrzují i další výzkumná střediska. Hollandův předchůdce Nicolas Sarkozy dosáhl nejnižšího skóre v dubnu roku 2011, kdy s ním bylo spokojeno 28 %.
Trend je o to varovnější, že výrazný pokles nastal i u sympatizantů socialistů – o 9 bodů na 54 %, a zdá se, že je výrazem napětí ve vládní koalici, v níž zelení a evropští ekologové dávali v poslední době najevo svou nespokojenost nejvíce. Jednal se hlavně o otázku imigrace.
Křivka premiéra Jeana-Marka Ayraulta se podobá té Hollandově, historicky ale nepropadl tolik, jako tomu bylo kdysi u jeho předchůdců: Edit Cressonové a Raymonda Barra, kteří spadli až na 18 %.
Kdo by to zvládl lépe?
Pozoruhodná je jiná listopadová sondáž IFOP učiněná pro populární nedělník Journal du dimanche, z níž vyplývá, že podle 55 % respondentů by si opoziční konzervativní Strana pro lidové hnutí (UMP) u moci nevedla „ani lépe, ani hůře“než François Hollande a jeho vláda. Tento názor zastává 74 % sympatizantů Demokratického hnutí (MoDem), resp. 35 % sympatizantů UMP. Zde stojí za to poznamenat, že hnutí MoDem, zahrnuté ve své orientaci na pravici, podpořilo ve druhém kole prezidentských voleb ústy svého lídra Françoise Bayroua při posledních volbách Françoise Hollanda.
Média se už v současné době pustila do spekulací, zda by bylo řešením obměnit vládu, nebo rovnou vyměnit premiéra. Podle populárního pařížského listu Le Parisien to mezi Hollandem a Ayraultem „vře“. Podle výzkumu OpinionWay pro konzervativní list Le Figaro si dokonce 39 % Francouzů přeje rozpuštění Národního shromáždění! A to by znamenalo předčasné volby. V těch by ovšem mohla uspět populistická Národní fronta (FN) Marine Le Penové, jejíž podpora výrazně roste.
Ministr Valls stoupá vzhůru
S ohledem na výzkumy popularity osobností levice, které by připadaly v úvahu místo premiéra Jeana-Marka Ayraulta, se již delší dobu objevuje hlavně jméno ministra vnitra Manuela Vallse. Ten jako jediný činí opatření, jež posilují jeho statut. Svým pevným postojem v otázce ilegální imigrace zabodoval i u stoupenců pravice. Jeho hvězda stoupá vzhůru.
Při výše zmíněném nedávném vyhoštění mladé Albánky z Kosova, známé pod křestním jménem Leonarda, sebrané ze školního autobusu a odvezené ihned na letiště, se mu dokonce dostalo od pravice i pochvaly. Na rozdíl od nemastného neslaného postoje prezidenta Hollanda, který ve svém televizním vystoupení slíbil její návrat – ovšem bez vyhoštěných rodičů, což vyvolalo bouři celého politického spektra. Na levici (za nehumánnost) i na pravici (za nedostatek autority).
U všech Francouzů se drží Valls se svými 32 % jako nejpopulárnější ministr již dlouho. Ve výzkumu Ipsos se Valls umístil u sympatizantů pravice na 3. místě, hned za Nicolasem Sarkozym a Alainem Juppém, a předstihl tím nejen Jeana-Françoise Copého, předsedu UMP, ale i Françoise Fillona, bývalého premiéra a deklarovaného kandidáta na prezidenta v roce 2017.
Pravdou je, že Valls se chová velmi obratně: po svém nástupu zrušil nejen ostudnou direktivu svého předchůdce Clauda Guéanta, jež ostrakizovala zahraniční studenty, ale i počet vyhoštěných se snížil o celou polovinu oproti předchozí pravicové vládě – z 36 822 v roce 2012 na dosavadních 18 126 v roce 2013.
Prezidentu Hollandovi by ale patrně v čele vlády byla bližší žena, třeba Martine Aubryová, bývalá první tajemnice Socialistické strany (PS). Aubryová je dcerou Jacquese Delorse, bývalého předsedy Evropské komise, jenž si udržuje stále vliv. Jde o ženu, která si drží v žebříčku popularity poměrně vysoké skóre 20 % a byla by přijatelnější i pro levé křídlo socialistů, neřku-li patrně i pro komunistickou levici, jež pravidelně ubírá socialistům hlasy ve volbách.
