Žít v dnešním světě podle tradičních křesťanských hodnot je prý samo sobě pěkná fuška. „Vývoj čtenářských očekávání a potřeb samozřejmě sledujeme a upravujeme podle toho i náš styl psaní,“ říká v této souvislosti šéfredaktor Katolického týdeníku Antonín Randa v rozhovoru pro Mediainfo.cz
Foto: Katolický týdeník, Zdroj: Martin Maruniak
V čem se liší fungování vašeho titulu oproti standardním týdeníkům?
Asi Vás překvapím, ale v zásadě v ničem. Fungují u nás standardní mechanismy jako v jiných médiích, máme porady, uzávěrky i „stresíky“, jestli stihneme všechno, co máme.
Takže v organizaci práce ne … ale co odlišnosti ve formě, obsahu nebo stylu? Zatímco běžná komerční média v posledním období významně podléhají bulvarizaci, předpokládám, že Katolický týdeník asi tento problém nemá?
Nemyslím, že bychom podléhali bulvarizaci, ale vývoj čtenářských očekávání a potřeb samozřejmě sledujeme a upravujeme podle toho i náš styl psaní. Dříve bylo například zcela běžné, že jeden článek vyšel na celou stranu a nikomu to nevadilo. Dnešní čtenář něco takového „neučte.“ Pokud mu stejnou tematiku chcete předložit nyní, musíte ji žánrově rozdělit, proložit boxem, tabulkou, více pracovat s mezititulky, rastry, graficky ji zatraktivnit. I pro Katolický týdeník platí, že čtenář chce být nejen informován, ale chce si i odpočinout a pobavit se. Naštěstí, díky Bohu, má pořád dostatečný zájem o seriózní texty, což těší i nás v redakci.
Částečně jste to naznačil, ale zkusme prosím detailněji popsat jak funguje běžný redakční život… jak plánujete jednotlivá vydání, nebo podle čeho například určujete, jaký článek se dostane na titulní stranu?
Nadčasová, dvoustránková témata plánujeme s větším předstihem, redaktoři na nich mohou pracovat průběžně. Aktuality naopak řešíme prakticky každý den. Minimum nákladu našich novin jde do novinových stánků, takže u nás není tlak na bombastický článek na titulu takový, jako je u jiných médií, po nichž čtenář sáhne podle toho, jestli ho titulní strana zaujme či nezaujme. Ale píšeme samozřejmě o Sýrii, pochodu homosexuálů či o politice, jen se vždy snažíme vidět tato témata z pohledu křesťanů a přinášet k nim postřehy jiné, než které si lidé mohou přečíst v běžných médiích.
V oficiálním profilu vašeho titulu se píše, že „Katolický týdeník je určen lidem, kteří vyznávají tradiční křesťanské hodnoty.“ V této souvislosti … jak vyhledáváte (v tomto duchu) stále nová, pro čtenáře atraktivní témata?
Myslím, že žít v dnešním světě podle tradičních křesťanských hodnot je samo sobě pěkná fuška. Pravidly, která ctíte, a jsou pro vás důležitá, většinová společnost nežije a pokud si nechcete připadat jako mimozemšťan, musíte svůj křesťanský život začlenit do systému, v němž se pohybujete. Uvedu několik konkrétních příkladů: Křesťanský podnikatel, který chce státní zakázku, bude přemýšlet nad tím, jak ji v českém korupčním prostředí získat a zachovat se přitom podle Desatera. Vaše dítě bude ze třídy nejspíš jediné, které chodí na náboženství. Lékař v nemocnici vám bude tvrdit, že potrat není zabitím, i když dítěti v bříšku matky buší srdce a má vyvinuté základní funkce. To jsou témata, která přináší křesťanům jejich běžný život a jsou i našimi tématy. Takže jak vidíte, nemusíme nic komplikovaně hledat.
Když dovolíte, požádám Vás ještě o jedno srovnání. Komerční média v Česku mají „problém“ s drtivou převahou negativních zpráv – jak je to u vás?
U nás je paradoxně problém spíše opačný. V církvi se kritice moc nefandí. Snad je to proto, že se v Bibli píše, že chceš-li někoho kritizovat, máš mu to říci nejprve v soukromí, mezi čtyřma očima. Pokud je kritika veřejná, mediální, bývá s tím potíž, protože to mnozí nedokáží přijmout. Takže celkově vzato, píšeme více o tom pozitivním, co se podařilo, ale snažíme se neignorovat i situace, v nichž církev selhává.
Sám jste to naznačil, žijeme v ekonomicky náročné době. Jak je to s předplatitelskou základnou Katolického týdeníku, máte věrné čtenáře? Ptám se obecně, protože s poklesem předplatitelů více či méně úspěšně bojují prakticky všechny vydavatelské domy …
Katolický týdeník patří k největším týdeníkům v republice v počtu prodaných výtisků. Týdně se jich prodá přes čtyřicet tisíc, což je zhruba 200 000 čtenářů. Většina nákladu jde lidem přímo do schránek, což je pro nás nejlepší, protože v době dovolených či nemocí si noviny svého čtenáře i tak najdou. Ale i my jsme určitý pokles nákladu zaznamenali. Je to dáno věkovým profilem kmene předplatitelů, ekonomickou krizí i razantním nástupem elektronických médií.
Ono to asi není žádným překvapením, že většinu nákladu prodáváte na (katolické) Moravě – jak je to s prodejem v Česku?
Máte pravdu, nejsilněji je Katolický týdeník zastoupen na jižní Moravě, v Čechách máme dobré prodeje například v Praze, naopak nejslabší čísla jsou v bývalých Sudetech. Původní obyvatelstvo, vesměs katolického vyznání, bylo vysídleno a noví obyvatelé jen pomalu hledají vztah k novému místu, i k duchovním hodnotám.
Několik krát jsme na to už narazili – ekonomická realita. Jak je to s inzercí v Katolickém týdeníku? Odmítli byste například inzeráty od některých zadavatelů, i když by to z finančního hlediska bylo zajímavé?
Na inzerci jsme z velké části ekonomicky závislí, vážíme si všech našich inzerentů, ale přesto nepřijímáme každou inzerci. Různé reklamy, které z lidí tahají jen peníze, rychlé půjčky či sběratelské série, kdy nejprve získáte levně první zásilku, ale přitom se nevědomky zavážete k objednávce dalších, ovšem za zcela jinou cenu – tohle u nás nemá místo.
Mediální teoretici apelují v posledním čase na vlastníky médií ale i přímo na novináře, aby si lépe uvědomili, jakou moc mají nad svými čtenáři, diváky, posluchači. Jak vnímáte fakt, že i Vy osobně, Vaše redakce formuje názor veřejnosti na některé otázky, že podporujete určité názorové směřování … ?
Do jisté míry i Katolický týdeník mít vliv může a asi i má, ale myslím si, že lidé si dokáží vytvořit názor především sami, informačních zdrojů je dnes díky internetu celá řada. My chceme jasně formulovat učení katolické církve a prezentovat její nauku. To musí být z novin zřejmé. Zároveň přinášíme různé pohledy na témata, kdy je na čtenáři, který názor přijme a který ne. To, že je někdo katolík ještě neznamená, že musí mít shodný pohled na politiku, způsob výchovy dítěte nebo na to, jestli se může faráři tykat.
Zdá se, že nouzi o zajímavá témata rozhodně nemáte. Dovolte mi ale prosím na závěr jednu hodně přímou otázku, tzv. na tělo. Blíží se předčasné volby – nedá se proto nezeptat, jak je tomu v případě Katolického týdeníku. Vyhnete se "podpoře" určitých kandidátů, nebo budete "radit" koho volit? A setkají se Vaši čtenáři s politickými inzeráty?
Politika je součástí našeho života a křesťané se nemají izolovat v nějakém ghettu. Mají spoluvytvářet občanskou společnost, a proto o politice psát budeme a politiků se chceme ptát na otázky, o nichž si myslíme, že by mohly pomoci v rozhodování křesťanských voličů koho volit. Radit však určitě nechceme. Něco takového nám nepřísluší.
Připravujeme:
K tomuto článku připravujeme i video reportáž. Pokud vás zajímá jak vypadalo první číslo Katolické týdeníku, resp. který z představitelů komunistické strany a který diktátor se objevil na jeho titulce, případně jak cenzura zasáhla do textů ve vydáních v roce 1948, 1968 a 1989, sledujte Mediainfo.cz v následujích dnech.
