Letos v dubnu zveřejnilo Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) informace, na jejichž přípravě pracovala více než rok skupina 86 žurnalistů ze 46 států.
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia.cz
Cílem projektu známého jako Offshore Leaks je přinést světlo do spletitých transakcí prováděných prostřednictvím daňových rájů. Zdroj informací je neznámý, podle ICIJ jej dostal ředitel konsorcia Gerard Ryle poštou od anonymní osoby. Nashromážděné materiály pokrývají období 30 let a vrhají světlo na dříve neznámé finanční transfery, obchodní transakce velkých koncernů a aktivity soukromých osob. Balík 2,5 milionu souborů pootevřel tajemství více než 120 tisíc offshorových účtů, tedy účtů zřízených v zahraničních destinacích s nízkými daněmi a vysokou mírou utajení bankovních informací.
160krát více dat než ve Wikileaks
Na Offshore Leaks se podílejí vedle ICIJ prestižní tituly jako britské The BBC a The Guardian, francouzský Le Monde, německé Süddeutsche Zeitung a Norddeutscher Rundfunk, americký The Washington Post, kanadský The Canadian Broadcasting Corporation (CBC) a další. Při mnohaměsíční práci zpracovali účastníci projektu balík dokumentů, který si nezadá ani se slavnější Wikileaks. Celkové množství dat (260 GB) je 160krát větší než složka dokumentů zveřejněných prostřednictvím zmíněné webové stránky.
V době, kdy se noviny na celém světě potýkají s nedostatkem financí, který často dopadá obzvláště tvrdě na investigativní oddělení, se jedná o velmi dobrou zprávu. Zatímco tisk nemá mnoho prostředků na vlastní akce, které by odhalovaly nezákonné či přinejmenším nemorální jednání, objevil se mezinárodní projekt, který zasáhl do prostředí mnoha států snad na všech kontinentech.
Daňovými úniky se sice politika zabývá již mnohá desetiletí, přesto je výrazné, jak v posledním roce zintenzivnila činnost mezinárodních organizací i národních politiků v této oblasti.Mravenčí práce novinářů již za půl roku, který uplynul od propuknutí kauzy, přinesla ovoce. Na mezinárodní scéně se spustila téměř lavina reakcí. Od rezignací významných politiků a byznysmenů přes mezinárodní jednání, proklamace politiků a první konkrétní kroky. Téma daňových úniků se dostalo na stůl nejvyšších politických grémií. Na konci dubna se jím zabývala OECD, v květnu summit nejvyšších představitelů EU a v červnu lídři států G8.
Evropský komisař pro daňové otázky Algirdas Šemeta uvedl v červnovém rozhovoru pro portál Euobserver, že pátrání ICIJ proměnilo daňové politiky a zesílilo politickou vůli řešit daňové úniky. „Občané členských států začali věnovat mnohem větší pozornost tomu, jak jejich země mohou podle vnitrostátního práva vybírat daně. Osobně si myslím, že hlavním podnětem k této změně byly Offshore Leaks,“ řekl.
Pozitivně reagoval i německý ministr financí Wolfgang Schäuble. „Vítám tato zveřejnění. Skrze ně vznikne dodatečný tlak a pozornost. Vždycky existovaly úniky daní a budou tady asi bohužel i nadále. A internet ještě podpořil lidskou kreativitu,“ vyjádřil se o projektu v rozhovoru pro Süddeutschen Zeitung.
Německo, Řecko, Jižní Korea, Kanada, USA a dokonce i klíčová instituce EU Rada požádaly konsorcium o údaje. ICIJ to odmítlo s odůvodněním, že „dlouhodobou politikou konsorcia a jeho mateřské organizace, Centra pro veřejnou integritu, není odevzdávat takové informace. ICIJ není odnož státní správy ani vládním zmocněncem. Jsme nezávislá organizace, která slouží svým členům, globální investigativní žurnalistice a veřejnosti“.
V červnu však Offshore Leaks pro veřejnost zpřístupnily databázi, v které je část zpracovaných údajů. Navíc vyšlo najevo, že ačkoliv konsorcium žádnému veřejnému úřadu své materiály nepředalo, britská, americká a německá vláda disponují podobným balíkem informací a zjištěné údaje prošetřují.
Ztracený bilión
„Zviditelnilo to tento problém a podnítilo politické uznání jeho závažnosti. Nemluvíme tady o 100 nebo 200 miliardách eur, ale o celém bilionu,“ řekl také ve zmíněném rozhovoru Algirdas Šemeta. Právě na bilion eur (25 bilionů korun) odhadla Evropská komise roční ztráty EU, které vyplývají z daňových úniků. Předseda evropského parlamentu Martin Schulz sumu okomentoval tím, že „na každého občana EU tak připadá ztráta 2000 eur ročně (asi 50 000 korun), čtyřikrát více než představují výdaje na vzdělávání“.
Těžko asi zmizí daňové ráje z mapy světa. Přesto již první vlaštovky ukazují, že státy jsou ochotné více sdílet bankovní informace a spolupracovat v potírání daňové kriminality, když se ve společnosti po tom objeví poptávka. Nutno říci, že právě investigativní novináři dokáží takovou atmosféru povzbudit. Není to ale levné.
A existuje i další problematická skutečnost. Daňové ráje a bankovní tajemství mohou krýt kriminální činy, ale samy o sobě nejsou nutně špatné. Jejich zastánci poukazují na to, že jsou používány i k legitimním transakcím – diverzifikaci investic, mezinárodním podnikatelským aktivitám, případně vyhnutí se rozsáhlé byrokracii při podnikání.
Zveřejnění údajů o majitelích účtů se tak nutně muselo setkat s nelibostí a odporem. Kritici vyčítají investigativním novinářům, že poškozují ochranu soukromých údajů. V květnu deník Süddeutschen Zeitung informoval, že finanční firma Portcullis Trustnet podala na britských Panenských ostrovech trestní oznámení kvůli krádeži dat. Jedná se o jednu ze dvou společností, z nichž pochází velká část dat z aféry Offshore Leaks.
Jenomže Offshore Leaks mají na své straně silnou zbraň – vládám jsou užitečné a mají informace, které státům zápasícím s rozpočtovými problémy mohou přinést v době krize obzvláště potřebné miliardy. Evropský komisař pro daňové otázky Algirdas Šemeta uvedl s odkazem na Offshore Leaks, že daňová transparentnost je důležitější než ochrana soukromých dat.
