Vztah Tonyho Blaira a Ruperta Murdocha byl těsný dlouho před tím, než Murdochova žena Wendi Deng usoudila, že má Tony bezva tělo, a z Blaira a Murdocha se stali „švagři“, jak kdysi mí kolegové tento typ nechtěného „vztahu“ nazývali.
Foto: Rupert Murdoch a Tony Blair v roce 2008 na tiskové konferenci ve Washingtonu. Zdroj: Profimedia.cz
Obrat Murdocha a jeho impéria od konzervativců k labouristům byl pomalý a byl důsledkem politiky Johna Majora. Murdochův deník Sun podporoval Majora ještě v roce 1992. Souběžně s promajorovskými texty volal po privatizaci BBC. Konzervativci vyhráli a Murdoch vydal vítěznou titulní stranu s heslem „Ten, kdo vyhrál, je Sun“. Netajil se nadšením nad prohrou labouristů do té míry, že rozpoutal veřejnou diskusi o moci zpravodajských médií a jejich snaze politiku utvářet, nikoliv komentovat.
Nadšení z výhry a z toho, že se John Major stal předsedou vlády, ale brzo pominulo. V roce 1992 se totiž zhroutila britská libra a Británie se musela stáhnout z mechanismu směnných kurzů. V tutéž dobu se ocitla země v ekonomické krizi. Sun se Majora přestal zastávat. Murdoch totiž nabyl dojmu, že Major je ve vleku Evropské unie, kterou magnát z celé duše nenáviděl. Všechny Murdochovy noviny začaly vydávat články o konzervativcích a jejich prohřešcích, skutečných i domnělých. Ale Majorovi už začínal lézt bulvár krkem – ostatně nebyl sám – a tak začal praktiky tisku šetřit. Proto byla vytvořena Komise pro stížnosti na tisk. Po vítězných volbách navíc chtěl zakázat cizincům vlastnit britská média. To bylo otevřené vyhlášení války rodákovi z Austrálie.
V roce 1995 k tomu ještě přibyla debata o tom, zda mohou vlastníci novin vlastnit rovněž televizní stanice, což vyústilo v návrh, že tak činit mohou, ale pouze pokud jim nepatří již 20 procent trhu. Návrh byl zjevně zamířen proti News International. Murdoch hrál najednou o vše, přičemž musel začít hrát na dvě strany. Nenáviděl Majora, ale současně stále ještě nenáviděl labouristy. Nepřítel mého nepřítele je přítel. Před dalšími volbami se Murdoch pokusil směnit svou podporu Majorovi za povolení vysílat. Major odmítl.
Blairova cesta do Austrálie
Ale mediální magnát už měl potichu dvě želízka v ohni. Zatímco jeho noviny labouristy kritizovaly, on sám připustil – ovšem v rozhovoru pro australské noviny – že by mohl případně podporovat Tonyho Blaira, protože v labouristické straně „dochází k posunům k lepšímu“. Jenže labouristé jako opozice navrhovali mediální zákony, které by Murdochovu moc omezily, a tak stále váhal. Ale v roce 1995 dostal Blair pozvání na australskou mediální konferenci. Labouristé z toho šíleli, ale navzdory tomu Blair do Austrálie odletěl, doprovázen mediálním mágem a poradcem Alastairem Campbellem. Murdoch mezitím pilně „žehlil“ vztahy s labouristickou stranou. Murdoch sám tyto vztahy označoval za „flirt mezi Blairem a Murdochem“. Nařídil svým šéfredaktorům přetiskovat Blairovy projevy. Úmluva s „novými labouristy“ byla zpečetěna. Blair přikázal svým poslancům, aby se neangažovali v případných snahách antimonopolního úřadu či parlamentu zakročit proti Murdochovi.
Labouristická strana od okamžiku, kdy byl Tony Blair v roce 1994 zvolen jejím vůdcem, se posunula z leva více do středu – zejména v mnoha ekonomických otázkách, které zastávala „old labour“ před rokem 1997. „New Labour“ začala psát dějiny Británie.
V roce 1997 byly volby a nikdo netušil, koho Murdoch nakonec podpoří. Ještě počátkem roku 1997 byl Sun protiblairovský. Ale v únoru už bylo všechno jinak, Sun podporoval Blaira. Ten ovšem musel pronést několik výroků proti Evropské unii. Což se v britském politickém kontextu jevilo jako užitečná pragmatická rada, která Blairovi zajistila podporu středu.
Co má James Bond společného s realitou?
V roce 1997 vznikl film Zítřek nikdy neumírá (Tomorrow Never Dies) s Pierce Brosnanem v roli agenta 007 Jamese Bonda, ve kterém se bezohledný mediální magnát Eliot Carver (Jonathan Pryce) pokouší destabilizovat světovou ekonomiku přípravou války mezi Čínou a Velkou Británií, aby se mohl stát vládcem globálního komunikačního impéria. Mediální inscenaci zítřejších událostí musí doprovodit smoking gun operace rozpoutávající válku, mající magnátovi napomoci získat mediální licence v Číně a dovršit budování jeho mediálního impéria. Bondgirl je v tomto filmu Wai Lin, kterou ztvárnila malajsko-čínská herečka a tanečnice Michelle Yeoh Choo-Kheng. Mediální zrcadlo reality. Impérium v Číně se Murdoch pokusil budovat prostřednictvím Star TV. V roce 1997 se skutečná Wai Lin – stážistka Star TV Wendi Deng – setkala s Rupertem Murdochem na firemním večírku v Hong Kongu, magnátovou manželkou se stala v roce 1999. Neviditelná loď Sea Shadow, ve filmu hrající hlavní roli, byla v té době ve službě amerického námořnictva a kotvila na námořní základně v San Diegu. Do muzea byla dána až v roce 2006. Zvláštní, že?
Liberálův premiér
Svou neoliberální politickou pozici Murdoch vysvětlil bez obalu pro Time v listopadu 1999: „Co znamená liberálnost? Tolik individuální odpovědnosti, jak je to jen možné. Co nejméně vlády, jak je to jen možné, a tak málo pravidel, jak je to jen možné.“
Ve věku 43 let se Blair stal nejmladším předsedou vlády od Lorda Liverpoola v roce 1812, kterému bylo 42 let. Rupertu Murdochovi byl Blair v podstatě jedno. Chtěl jen ochránit své impérium, zachovat „tak málo pravidel, jak je to jen možné“, a to co nejdéle, odradit alespoň na čas Británii od těsnějšího zapojení do „přeregulované“ Evropské unie (což s tím souviselo) a hlavně chtěl kdykoliv přístup k předsedovi vlády. Blair se dokonce ptal ministerského předsedy Itálie Romana Prodiho, zda může Murdoch převzít některé italské sdělovací prostředky, a vzkaz pak poctivě předal: Ano, může.
Začalo se špitat o tom, jestli Blair nekomunikuje s Murdochem až moc. Telefonát s Prodim tomu moc nepomohl. Ale zkuste se odloučit od někoho, kdo vám pomohl vyhrát… Otázkou bylo – co s telekomunikačním zákonem, který pořád ležel na stole? Opozice byla proti, ale protože se vláda a Murdochovi lidé pilně scházeli, nebylo jí to nic platné. K Blairovi jezdila na víkendy nyní dobře známá Rebekah Brooks, tehdy důležitá postava Murdochova mediálního impéria.
Zahraniční politika Ruperta Murdocha
Murdoch si za podporu Blaira vymínil nejen úpravy v mediální legislativě, ale také podporu amerických konzervativců a zdrženlivost Británie v evropských strukturách. Zahraniční politiku Británie fakticky začal řídit News International. Ve svých prvních šesti letech v úřadu si Blair objednal válečné tažení britské armády pětkrát častěji, než jakýkoli jiný premiér v britské historii: Irák v letech 1998 a 2003; Kosovo v roce 1999, Sierra Leone v roce 2000 a Afghánistán v roce 2001.
Po vypuknutí války v Iráku se Sun stal nekritickým obdivovatelem Tonyho Blaira a každý den přinášel extatické výkřiky o tom, jaký je báječný státník. Blairovy protivníky – včetně vnitrostranických oponentů – bez milosti kritizoval a hledal na ně, cokoliv se hodilo. Blair byl pro válku, Murdoch ještě víc. A oba vytvořili silnou politickou alianci s konzervativním americkým prezidentem Georgem W. Bushem, i když to vážně poškodilo Blairovo postavení v očích mnoha Britů. A navíc se drželi vzájemně v klinči, což jim vydrželo prakticky až do konce Blairovy kariéry. Kdo koho víc potřeboval, je otázka. Blair potřeboval Murdocha, aby se stal premiérem, Murdoch potřeboval Blaira ke změkčení zákonů o telekomunikacích.
Díky vítězství v letech 1997, 2001 a 2005 byl Blair nejdéle sloužícím premiérem Labour Party. Na zvláštní konferenci strany v Manchesteru dne 24. června 2007 Blair oficiálně předal funkci premiéra i vedení labouristické strany Gordonu Brownovi, který byl do té doby ministrem financí.
Analytici tvrdí, že Blairův volební úspěch byl založen na jeho schopnosti obsadit politický střed, zaujmout jeho pravou část a apelovat na voliče napříč politickým spektrem do té míry, že se ocitl v zásadním rozporu s tradičními hodnotami Labour Party. Pravda je to jen částečně. Úřad vlády pro svobodu informací zveřejnil den poté, co Blair předal moc Gordonu Brownovi, Blairovy dokumenty i s různými oficiálními telefonní hovory. Vyšlo tak najevo setkání „jasně úřední povahy“ s Rupertem Murdochem a Richardem Desmondem z Northern and Shell Media. V období od září 2002 do dubna 2005 si Blair a Murdoch pravidelně volali, přičemž linky žhavili zejména před útokem na Irák v březnu 2003.
Murdochův návrat ke konzervativcům
Nového premiéra Browna se dohody s Murdochem netýkaly. V úřadu vydržel necelé tři roky, v květnu 2010 prohrál volby s konzervativci vedenými Davidem Cameronem, který se stal novým premiérem. Camerona podporoval Murdoch od chvíle, kdy zjistil, že labouristé už nemohou být užiteční. Rebekah Brooks jezdila i ke Cameronovým… Boží mlýny melou pomalu, ale snažily se tentokrát udělat britské politice co nejméně škody.
Nicméně Murdochovo přátelství s Blairovými přetrvávalo dál. V roce 2011 se Blair stal kmotrem jednoho z Murdochových dětí. Murdoch přispíval na Blairovu nadaci a Blair jezdil na Murdochovy konference. Přátelské protislužby skončily ve chvíli, kdy Murdochova žena Wendi zjistila, že Tony má senzační sexy tělo. Agent 007 Pierce Brosnan hrál v tu dobu v dánském filmu Láska je vše, co potřebujete. V dánském originále se film jmenuje Den skaldede Frisör, Plešatý kadeřník.
