Minulou středu se v prostorách CEVRO Institutu konala debata předních českých komentátorů o aktuální politické situaci. Pokud někdo z obecenstva očekával nějaké optimistické vyhlídky do budoucna, odcházel nejspíš zklamán.
Foto: Ilustrační, Zdroj: Profimedia.cz
Za Klub na obranu demokracie, který debatu společně s CEVREM a Občanským institutem pořádal, vystoupil politolog Bohumil Doležal. Svůj pohled na věc představili i redaktor Aktuálně.cz Petr Holub, komentátor Práva Alexandr Mitrofanov a Matyáš Zrno z Občanského institutu. Na jejich referáty a následnou diskusi pak reagovali lidé z publika, mezi nimiž nechyběl například Adam Drda, ještě nedávno redaktor Rádia Česko. Během dvouhodinové akce zaznělo několik zajímavých myšlenek. Zmiňme alespoň některé.
Konec starých časů
Vystupující komentátoři se víceméně shodli, že po 24 letech se naše polistopadová demokracie jaksi zadrhla. Lidé se stále více odvracejí od zavedených stran, které sice jako cokoli lidského mají své mouchy, nicméně se opírají o jakési ideologické základy. Tím se liší od marketingových produktů typu Věcí veřejných nebo ANO, u nichž nikdo neví, o co jim v politice opravdu jde.
Klasické demokratické strany jsou personálně vyprázdněné, s každými dalšími volbami se podle Matyáše Zrna dostává do Sněmovny méně výrazných osobností. Podle Bohumila Doležala tyto systémové strany (ODS, TOP 09 a ČSSD) selhaly v klíčovém okamžiku, kdy se nedokázaly dohodnout na společném postupu vůči prezidentu Zemanovi, jenž při jmenování Rusnokovy vlády proti všem ústavním tradicím ignoroval parlament. Místo, aby bránily parlamentní demokracii, vedly žabomyší války mezi „levicí“ a „pravicí“. Obhajobu parlamentní demokracie navíc podle něj nikdo věrohodně nevedl ani v následné volební kampani. Zatímco nová uskupení jako Babišovo ANO či Okamurův Úsvit se vymezovala vůči „starým pořádkům“, což je v podstatě revoluční heslo, zavedené demokratické strany nepochopily vážnost situace a vedly kampaň o běžných tématech, soudí Doležal.
Podle Matyáše Zrna ztratil polistopadový vývoj „drive“, ubývá lidí ochotných ho hájit. Výsledkem je volební úspěch Andreje Babiše, který by kvůli své komunistické minulosti ještě před pár lety neměl šanci. Alexandr Mitrofanov nevěří, že je naše společnost většinově demokratická. Stačí se podle něj podívat na české silnice a hned je jasno, jak je to u nás s chutí dodržovat nějaká pravidla. Ideálem naší společnosti je průměr a nechuť k elitám. Petr Holub považuje českou demokracii za nejhorší v rámci EU. Nikde jinde by prý nebylo možné, aby pět měsíců v klidu úřadovala vláda, jež vznikla proti vůli parlamentu. Nicméně redaktor Aktuálně.cz není ohledně budoucnosti české demokracie tak skeptický jako Mitrofanov. Její současné potíže jsou podle Holuba podobné jako v jiných postkomunistických státech (např. Slovinsko a Litva), musíme si zkrátka ještě projít nějakým civilizačním vývojem.
Komentátoři se v podstatě nelišili svým negativním pohledem na „nesystémové strany“, jak ANO, KSČM a Úsvit přímé demokracie nazval Bohumil Doležal. Shoda panovala i v tom, že největším rizikem je momentálně Andrej Babiš. Nikdo neví, o co přesně mu v politice jde. O změnu režimu? O lepší fungování státu? O jeho obchodní zájmy? Proč nakupuje média, když z obchodního hlediska to nedává smysl? Příliš mnoho neznámých a velmi málo uspokojivých odpovědí.
Média: manipulace, nebo zrcadlo?
Krize českého politického systému se snoubí s krizí klasických médií. K té druhé přispěly i změny vlastníků na českém trhu. Podle Matyáše Zrna dřívější němečtí vlastníci českých novin do jejich obsahu nezasahovali, šlo jim pouze o obchod. To u českých majitelů, především pak u Andreje Babiše, neplatí. Z Mladé fronty DNES prakticky vymizely kritické články o Babišovi, dodal Zrno.
Petr Holub se domnívá, že Babišův volební úspěch by nebyl možný bez pomoci médií a průzkumů veřejného mínění. O selhání médií, která prý přesvědčila voliče, že se mají špatně a že všichni kradou, mluvili i dva muži z publika. Podle Alexandra Mitrofanova jsou však média zrcadlem společnosti. Když vláda vládne špatně a média pouze popisují její chyby, nelze se na „zrcadlo“ zlobit. Komentátor Práva odmítl výtku Adama Drdy, že i v jeho mateřském deníku se objevují články vyzývající ke změně systému. Mitrofanov dále polemizoval s tezí, že se média dostatečně nevěnovala sporným momentům v minulosti Andreje Babiše. Kdo ty informace chtěl, v médiích je prý našel. Podle Bohumila Doležala nelze všechna média házet do jednoho pytle. Navíc za rozpoutání hysterie, že se lidé mají strašně špatně, nese spoluvinu ČSSD, která tuto kampaň rozjela a pak se jí vymkla z rukou, čehož využily subjekty vymezující se vůči celému systému.
Varovným příznakem je podle Matyáše Zrna i Adama Drdy pokles vlivu seriózních sdělovacích prostředků, když lidé stále více spoléhají na internet. Bloggeři a sociální sítě nemohou kvalitní žurnalistiku nahradit. Přesto vidí Bohumil Doležal šanci vytvořit na internetu alespoň prostor pro politickou diskusi, čímž ovšem nemyslí smutně proslulé anonymní diskuse hemžící se sprostotami.
Jak z toho ven?
Jak z té krize – společné tuzemské politice i médiím – ven? Diagnózy stanovené přítomnými komentátory byly víceméně přesné, horší to bylo s doporučovanou léčbou. Bohumil Doležal nabídl jako recept obnovu společnosti zdola skrze „drobnou práci“ a spolkový život (B. Doležal jako letitý kritik Václava Havla nemá rád termín „občanská společnost“), který má sloužit jako podhoubí pro politické strany. S tím souhlasili Matyáš Zrno i Petr Holub. Ten vidí v spolkovém životě šanci na zrození nových elit. Jeho optimismus nesdílí Alexandr Mitrofanov, jenž zopakoval, že česká společnost o elity nestojí.
Recept Bohumila Doležala se zdá jedinou šancí na oživení parlamentní demokracie. Pokud lidé omezí své občanské angažmá pouze na účast ve volbách a budou klást na politiky nereálné nároky (podle Matyáše Zrna Češi hledají ideálního politika, který by měl být lepší než oni), budou opakovaně zklamáváni, což jen prohloubí krizi české politiky.
Tedy, zapojení co nejvíce lidí různými způsoby do správy věcí veřejných je určitě tou správnou cestou. Jenže! Drtivá většina občanů se do politiky aktivně zapojit nechce. Koho by dnes bavilo vysedávat na stranických schůzích? Jsme stále on-line a máme čím dál méně času, společnost se atomizuje. Co je však ještě nebezpečnější, klesá informační gramotnost obyvatelstva. Lidé za kvalitní mediální obsah platit nechtějí, spokojí se s internetovým informačním oceánem, v němž se můžou zadarmo utopit. Kdo, nebo spíše co, může tento nepříznivý výchozí stav změnit? Tuhle otázku si položil i Adam Drda. Není sám, kdo si na ni zatím neumí odpovědět.
