Zatímco české noviny nepovažují za důležité informovat o tak vzdáleném tématu, jakým se o uplynulém víkendu staly obecní volby ve Francii, jinde je tomu jinak. Marine Le Penová, předsedkyně krajně pravicové strany Národní fronta (FN) – jež v porovnání s předcházejícími volbami výrazně uspěla – se objevila na titulní straně nejen francouzských, ale i dalších evropských novin, které si zakládají na své prestiži.
Foto: Marine Le Pen na tiskové konferenci v Nanterre 23.3.2014. Zdroj: Profimedia.cz
V prvé řadě se jedná o Wall Street Journal, ale i mnohé italské (zejména Corriere della Sera, La Stampa, Il Fatto Quotidiano, La Repubblica), britské (Financial Times, Daily Mail, The Independent), španělské (El País, El Mundo,La Razón) a německé noviny (Frankfurter Allgemeine Zeitung, Der Spiegel, Süddeutsche Zeitung, Die Welt). A to nezmiňuji třeba švýcarské nebo belgické deníky.
Ačkoliv odhady přišly v neděli 23. března až po 20. hodině, pondělní vydání uvedených novin přinášejí detailní analýzy a reportáže. Nechybí portréty a fotografie z terénu. V každém z těchto deníků se objevuje varianta fotografie agentury Reuters, na níž vidíme Marine Le Penovou, „modrou Marine“ (FN si s narážkou na stranickou barvu říká „Sdružení modré Maríny“), vycházející od volební urny obepnuté modrými závěsy.
Národní fronta získala již v prvním kole první radnici (Hénin-Beaumont v regionu Pas-de-Calais), v šesti dalších se objevila na prvním místě a v jednadvaceti případech se stane neopominutelným faktorem před nedělním druhým kolem.
Města jako Pérpignan (první místo), Avignon (první místo), ale i strategická Marseille (druhé místo) nebo Štrasburg (třetí místo) jsou pod tlakem Národní fronty, kterou v roce 1972 založil Jean-Marie Le Pen. Od roku 2010 stojí v jejím čele jeho dcera Marine Le Penová. Upustila od předchozích kontroverzních (zejména antisemitských) výroků, posílila témata bezpečnosti a integrace (ve snaze přenést pozornost na „nepřizpůsobivý islám“). Hlavními tématy se pro ni staly identita a suverenita – včetně vystoupení z Evropské unie a obnovy francouzského franku.
Může být Národní fronta nejsilnější stranou ve Francii? Zatím ne, ale krize může přinést ještě mnohá překvapení. Ve volbách evropských (konec května) nebo za tři roky v těch prezidentských.
Pitbullská kvalita: Zakousnout se!
Je to signál pro celou Evropu! Prestižní americký finanční list – Wall Street Journal(WSJ) se domnívá, že tyto volby byly pro Francouze příležitostí, aby „vyjádřili svou nespokojenost“ vůči socialistickému prezidentu, ale zároveň také „vyjádřili podporu Národní frontě“. To nemusí být totéž. Extrémní pravice dokázala totiž uspět zejména tím, že „dala bokem svou antisemitskou rétoriku a nabrala technokraty“, domnívá se list. Někteří kandidáti nejsou přímo členy strany, ale pouze součástí kandidátky „modré vlny“, včetně bývalých kandidátů „klasické pravice“.
Klíčem k úspěchu této strany je doslova pittbulská kvalita, silná schopnost „zakousnout se“ do „elektorátu UMP“, nejsilnější pravicové strany, která je podle WSJ vyčerpána „vnitřními boji a sérií skandálů“.
Černé mraky z Francie
Nad Francií se táhnou černé mraky. Očekávaný souboj dvou žen, jak se psalo již dlouho o bitvě o hlavní město Paříž – mezi socialistkou Anne Hidalgovou a kandidátkou pravicového středu Nathalie Kosciuskovou-Morizetovou (NKM) – byl poznamenána „vítězstvím třetí dámy, nejvíce očekávané“, píše levicový deník La Stampa.
V prvním poločase zápasu o Paříž sice zvítězila překvapivě žena, jejíž jméno připomíná polského národního hrdinu (Tadeusz Kościuszko byl vůdcem povstání proti carskému Rusku v roce 1794), ale ve druhém kole, s ohledem na podporu ekologické levice ve prospěch Anne Hidalgové, nemá příliš šancí. Přesto své těsné vítězství NKM oslavila úvahou o „rebelství Pařížanů“.
Také milánský list pravého středu Corriere dela Sera vidí v nástupu extrémně pravicové Národní fronty „znepokojující signál“, neboť „podobně jako v jiných kruciálních okamžicích nedávné historie, černé mraky přicházejí do Evropy z Francie“. Co se to vlastně stalo? „Úspěch Národní fronty Marine Le Penové je vzkazem populistického pobouření, odmítnutí politiky, strachu v Evropě, posíleného rekordní neúčasti.“ Pokud „čtyři občané z deseti se rozhodnou nepodílet na volbách svých starostů, znamená to, že přesalpské onemocnění je vážné a že nákaza – již dostatečně usazená v evropské společnosti – se bude moci dále rozšiřovat“.
Úspěch Národní fronty zneklidňuje deník Il Fatto Quotidiano, který upozorňuje na neúspěch vládnoucích socialistů v čele s prezidentem Françoisem Hollandem. „Rekordní neúčast ukazuje odmítnutí francouzského establishmemtu, a zvláště levice, a to po dvou letech od zvolení prezidenta Hollanda,“ píše list.
Liberálně-levicový list La Repubblica píše, že ve Francii se „výjimečně odehrávají volby v mezičase v takové atmosféře, odmítající prezidentský úřad“. To zní v duchu listu trochu jako převrat. Zatím se tak ale nestalo, nicméně italská citlivost předjímá možnosti obměny vládní garnitury. První na řadě může být premiér Jean-Marc Ayrault.
Odmítnutí francouzské politické třídy
Španělský liberálně – levicový list El País připomíná, že Marine Le Penová získala dosud nevídané výsledky ve středních a větších městech. Podle ultrakonzervativního deníku La Razón je dokonce vítězství Národní fronty„symptomatické pro úpadek francouzské politiky“, v níž posiluje rys, který se zdá být na demokratické vládě nejslabší, totiž „stále silnější odmítání politické třídy“. Zní to jako z Buñuela, ale takové úvahy nejsou od věci.
Vinu na tomto stavu vidí konzervativní El Mundo v „rekordním nezájmu ze strany voličů a nedostatku hodnověrnosti samotných politiků“. Kdo za to ale může? „Pokud stoupenci Françoise Hollanda váhali vyjít ze svých domů v tomto rozhodujícím okamžiku, stoupenci Národní fronty se mobilizovali jako nikdy,“ píše list.
Rána za ranou, bude hůř
Šok. Slovo, jež používá německý liberální deník Süddeutsche Zeitung nejčastěji. Podle analýzy listu všechny velké politické strany hrály vlastně podle not Národní fronty (FN) a podlomily důvěru voličů svými skandály a neúspěchy. „Můžeme pochybovat, že tento šok přinese nějaký recept na vyléčení francouzské politické třídy. Ti, kteří si chtějí situaci natírat na růžovo, se mohou uklidňovat, že na národní úrovni získali ´ultra´ z Národní fronty pouze 7 %,“ soudí Süddeutsche Zeitung. Ale taková analýza je podle mnichovského listu chybná. Není nic horšího, než se na nesprávném místě uklidňovat. „Marine Le Penová proměnila svou stranu v organizaci obávaných úderných sil, jež pohrdá demokratickým systémem, ale jež jej dokáže současně využívat. Ona sama je již nachystána k další ráně: evropským volbám v květnu, v nichž počítá, že se stane první silou v zemi.“
Konzervativní Frankfurter Allgemeine Zeitung vidí „úspěch“ extrémní pravice jako „ponížení“ pro levici, zatímco Der Spiegel označuje výsledek jako „rub“ snah prezidenta Hollanda.
Soukromý život prezidenta Hollanda
Britský tisk je klasicky rozpolcen mezi extravagantním bulvárem typu Daily Mail a například seriózními Financial Times. Obě strany britského tradičního tisku jsou ovšem zajedno: vítězství patří Marine Le Penové. Britský Daily Mail zajímavě připomíná, že 400 Britů bylo ve francouzských volbách kandidáty na post „zástupce starosty“.
V hlavní analýze list soudí, že „nějakých 30 % voličů se rozhodlo potrestat vládu za její neúspěchy v klíčových problémech, jakým je podle listu především nezaměstnanost.“ Podle Daily Mail ale neméně důležitou roli hrál i „soukromý život“ a necitlivost, s jakou prezident „vyhodil svou první dámu“, novinářku a partnerku (nikdy nesezdanou) Valérii Trierweilerovou.
Zajímavé je, že rovněž Financial Times právě tomuto argumentu přikládají váhu. Podle listu britských (ale i mezinárodních) finančníků utrpěl Hollande porážku jako „důsledek volby, která se dotýká přímo jeho samého“. List k tomu dodává: „Ale tyhle výsledky jsou zároveň porážkou politiky. Diskreditace veřejného slova, nedodržených slibů a pochybného soukromého chování. Narůstající část elektorátu má od jisté chvíle přesvědčení, že současná politika není efektivní, aby dokázala porazit krizi.“
Co k tomu ještě může dodat francouzský tisk? Upozorňuje na výše již zmíněné hlavní skutečnosti: nevoliče, nástup Národní fronty, slabost vlády a prezidenta a skutečnost, že Francie nedokáže najít svou vlastní sílu, jak překonat problémy plynoucí z finanční krize.
Může být Juppé prezident?
Francouzské noviny si dále všímají strategií některých kandidátů v obecních volbách. Zajímavá je například kombinace, kterou již před časem nabídl konzervativní list Le Figaro a kterou převzala i francouzská televize pár dní před volbami. Jedná se o dohodu mezi Alainem Juppém, jenž dosáhl skvělého úspěchu v Bordeaux, kde byl zvolen v 1. kole starostou (výsledkem kolem 60 %), a neúspěšným kandidátem na prezidenta Fraçoisem Bayrouem. Oba politici se vzájemně podporovali, když spolu objížděli mítinky.
Oznámení Bayroua, že za tři roky již nebude na hlavu státu kandidovat, mělo jistě zapůsobit na voliče ve městě Pau, kde nyní kandiduje na starostu (před druhým kolem má Bayrou výrazný náskok). List Le Figaro z toho usoudil, že by to mohl být právě Alain Juppé, ten „nejlepší z nás všech“, jak ho kdysi označil Jacques Chirac, který by mohl i ve svém pokročilém věku usilovat o prezidentský úřad. Zájemců o nejvyšší úřad ale není málo.
Boj o druhé kolo v rámci „triangulaires“
Většina francouzských novin se nyní vybíjí v kombinacích, jak dopadnou tzv. triangulaires, tedy situace, kdy v druhém kole budou tři kandidáti (příklad Štrasburk). Situace v Marseille, kde se kandidát Národní fronty dostal na druhé místo, má podobně dramatický rozměr jako v Avignonu, městě papežů.
Podobné drama se ale bude odehrávat ve stovce volebních okrsků. Podle ekonomického deníku Les Echos se to týká 114 z 270 měst s počtem větším než 30 000 obyvatel. Předseda Svazu pro lidové hnutí (UMP) Jean-François Copé se na rozdíl od levice, která prochází záchvatem „republikánské přehrady“ proti Marine Le Penové, omezil na konstatování, že jeho voliči mají dát přednost kandidátům UMP. A co když nejsou ve hře? Předseda Copé řekl, že nemají volit levici. Tím de facto vyzval k podpoře Národní fronty. Aliance se ale netvoří jenom na pravici, podobně se tomu děje na levici. Liberálně-levicový list Le Monde poukazuje na alianci Socialistické strany, strany Ekologie-Zelení a Komunistické strany. Tato aliance má zajistit zvolení levicového kandidáta nejen v Paříži, ale třeba i v Toulouse nebo Avignonu.
Leckdo dnes používá Marine Le Penové jako výbušného koktejlu pro vlastní cíle. Již dříve se Národní fronta stávala pro zavedené strany nástrojem pro manipulaci, nyní se, zdá se, výrazně emancipuje a vytváří reálnou alternativu vůči těmto stranám. Otázkou ovšem je, zda Marine Le Penová nepřeceňuje své schopnosti stranické organizace. Druhé kolo ukáže, do jaké míry je nebezpečí vzestupu Národní fonty reálné.
