Konečné výsledky letošního ročníku nejvyšší tuzemské fotbalové soutěže Gambrinus ligy jsou známy přibližně tři týdny. Jak si ale prvoligové kluby vedly na poli mediálním? O kom se v médiích hovořilo nejvíce a kdo naopak spíše zapadl?
Foto: Fotbal – Gambrinus liga 13/14 – Slavia – Jablonec. Zdroj: Profimedia.cz
Favorizovaná AC Sparta Praha, která vedla po podzimní části, si prvenství v Gambrinus lize s náskokem udržela a její hlavní rival, plzeňská Viktorie, vítěz předchozího ročníku, skončil druhý. V roli sestupujících se naopak ocitly FC Sigma Olomouc a SC Znojmo FK. Odpovídá míra publicity prvoligových klubů jejich umístění ve výsledkové listině, nebo se jedná o dvě nezávislé proměnné? Odpověď nabízí tato analýza, která mapuje publicitu všech 16 klubů v tištěných a internetových médiích i v televizi a rozhlase v průběhu jarní části Gambrinus ligy. Vyřazeny byly ty příspěvky, které měly charakter pouhé výsledkové tabulky bez dalšího komentáře.
Jak si kluby stály v pořadí podle počtu zmínek v médiích, ukazuje naše infografika. Z ní je patrné, že první dva kluby uspěly nejen sportovně, ale i mediálně. Dále se již pořadí více či méně rozchází. Čím je to způsobeno? Nepochybně také tím, že souboj dvou silných mužstev nabízí ten typ příběhu, kterého se média kdykoli ráda chopí. Průchod Sparty jarní částí ligy byl prezentován jako boj o udržení prvenství, naopak výkony Viktorie byly komentovány jako snaha předstihnout vedoucí Spartu. V tomto vděčném schématu hrály ostatní týmy spíše vedlejší role, byť i ony si v nich z pohledu médií prožívaly svoje dramata. Není to ale jediné vysvětlení.
Největšími „mediálními skokany“ byly paradoxně týmy téměř ze dna ligové tabulky, konkrétně pražská Slavia, Sigma Olomouc a Bohemians Praha 1905. Právě v tomto pořadí se umístily hned za zmíněnými Spartou a Plzní, i když jim ve výsledkové listině patřila až třináctá až patnáctá příčka. Ačkoli bojovaly o udržení, jedná se (na rozdíl od posledního Znojma) zároveň o týmy tradiční, v první lize zavedené, se silnou fanouškovskou základnou, které navíc někdy v minulosti bojovaly o mistrovský titul. To se projevilo v tom, jakou pozornost jim média věnovala a jak o nich referovala. V případě Slavie byly kromě výsledků zápasů komentovány také personální změny (výměna trenérů) a vlastnická struktura klubu. Fanoušci Slavie byli rovněž velmi aktivní v protestech proti předsedovi FAČR Miroslavu Peltovi, za což si klub vysloužil od disciplinární komise Fotbalové asociace několik pokut.
Slavia však nebyla jediným týmem, u něhož média velkou měrou komentovala i dění mimo samotné hřiště. Kromě zmíněné kauzy „Peltaven“, ve které se kromě Slavie angažovali rovněž fanoušci Sparty a Plzně, se ve sledovaném období odehrávalo také soudní jednání v kauze údajné korupce, v níž figurovali prostřednictvím svých vlastníků a funkcionářů rovněž Sparta a Plzeň. Další výrazně medializovanou kauzou, která přesáhla hranice fotbalového trávníku a vyjadřovali se k ní i zástupci Fotbalové asociace, Komise rozhodčích i Ministerstva vnitra, bylo řádění fotbalových chuligánů při zápasech Baníku Ostrava s pražskými kluby Spartou a Bohemians 1905. Čtyři z pěti nejmedializovanějších klubů tak byly, jak je vidět, výrazně zapojeny také do tří nejsledovanějších kauz jarní části ligové soutěže.
Publicita většiny ostatních klubů ve sledovaném období nepřinesla ani žádné dramatické zvraty, co se týče herních výkonů a úspěchu v lize, ani výraznější účast na problémových kauzách, což ve svém důsledku znamenalo spíše průměrnou (Teplice, Jihlava, Slovácko), nebo dokonce velmi malou publicitu (Dukla, Mladá Boleslav) v porovnání s nejmedializovanějšími kluby. Ty kluby, jejichž publicita se týkala povětšinou pouze sportovních výkonů, jež byly navíc stabilní, a udržovaly si relativně jistou pozici v prvoligové tabulce, si tak vysloužily celkově nejmenší zájem médií. Nejvýrazněji je to patrné v případě klubu z Mladé Boleslavi, který, ačkoli skončil v lize na třetím místě, měl nejnižší publicitu ze všech 16 prvoligových týmů.
Společným jmenovatelem publicity všech prvoligových klubů je tak to, že se jedná z drtivé většiny o publicitu, která je spontánní a svým množstvím poměrně věrně odráží to, co se kolem týmů a klubů děje na hřišti i mimo něj. Na charakter publicity klubů má vliv rovněž jejich historie a reputace z pohledu těch, kdo zprávy o sportovním dění píší. Naopak jako téměř nevyužitý se jeví prostor pro aktivní působení na image klubů prostřednictvím médií. V některých případech by tato řízená mediální komunikace (např. prostřednictvím charitativních aktivit, nebo větší propagace pozitivních výsledků klubu) mohla vyrovnávat negativní vliv kauz, včetně málo ovlivnitelného působení fanoušků na image klubu. Jindy by zase mohla pozvednout celkově nízkou publicitu a z ní plynoucí nižší povědomí veřejnosti o klubech a jejich úspěších mimo region, v nichž tyto kluby působí.
Pro podrobnější informace kontaktujte: analyzy@newtonmedia.cz.