Letošním rokem vyvrcholil dlouhodobý trend, ve kterém se celková publicita jaderné elektrárny a publicita její dostavby prolínala, až se stalo, že se o Temelínu mluví prakticky jen v souvislosti s jeho dokončením. Ekologické a bezpečnostní argumenty, které byly výrazné v počátcích diskuse o dostavbě Temelína se stále více přesouvají k úvahám o jeho ekonomické návratnosti.
Foto: Temelín, Zdroj: Profimedia.cz
Dostavba Temelína optikou českých médií
Graf sleduje veškerou publicitu JET v médiích monitorovaných společností NEWTON Media a v rámci ní publicitu její dostavby. Zachycuje období od 1.1.2006 do 31.7.2013. Poslední pololetí zahrnuje pouze červenec.
Od roku 2007, kdy utichla éra blokád na česko-rakouské hranici, se zájem médií o dostavbu Temelína průběžně zvyšoval a zkraje letošního roku se promítl i do prezidentské volby. Kladný postoj k jádru byl přitom snad jediný, na němž se oba její finalisté Miloš Zeman a Karel Schwarzenberg shodli. V médiích byla hlasitější sociální argumentace vyznívající pro rusko-české konsorcium: nedat práci Čechům během dostavby by podle Zemanova ministra Miroslava Grégra byla „ekonomická vlastizrada“. Zmíněné konsorcium nepřímo na jaře podpořil i lobbista Miroslav Šlouf – muž, jehož jméno bylo ve spojení s Temelínem často skloňováno. Napadl firmu Westinghouse, která podle něj dodala elektrárně špatné bezpečnostní prvky (např. Deník 28.1.2013). S dostavbou vyslovilo na počátku letošního roku souhlas i ministerstvo životního prostředí a tak se zdálo, že jí už nestojí nic v cestě.
Pak ale přišel náhlý zvrat: koncem května vystoupil ministr financí Miroslav Kalousek s tím, že se celý projekt dostavby Temelína nemusí vyplatit. A představitelé ČEZu mu výrazně neprotiřečili, naopak: při současných cenách elektřiny se podle nich nevyplatí stavba žádné elektrárny. ČEZ začal najednou mluvit o návratnosti projektu a o tom, že ji má firmě zaručit stát, čili ve výsledku daňoví poplatníci. Tendr na dostavbu, o němž se mělo letos rozhodnout, se minimálně o rok odkládá a také vláda Jiřího Rusnoka deklaruje, že ona o Temelínu nerozhodne.
Dostavbu elektrárny, jež se donedávna zdála jistá, tak dnes halí rostoucí komplexivita. Namísto ČEZu a domácích politiků opanoval úvahy o Temelínu nový suverén: kmitající cena elektřiny na zahraničních trzích.
Rozpolcenost názorů na dostavbu
Záporný postoj Strany Zelených i ekologických aktivistů k dostavbě Temelína je obecně známý a věrohodně se odrazil i v televizním a rozhlasovém zpravodajství. Již v únoru roku 2009 však podotýká Martin Bursík, tehdejší předseda Zelených a ministr pro životní prostředí v Topolánkově vládě: „Tuhle debatu prohraju. Veřejné mínění je hodně naladěno pro jádro“. Kritika jádra z Rakouska a Německa (zpravidla Bavorska) vrcholila v letech 2006 a 2007 v souvislosti s blokádami na hraničních přechodech.
Daleko zajímavější je jistá rozpolcenost vůči dostavbě 3. a 4. bloku u TOP 09 a mezi experty. Místopředseda konzervativní strany Miroslav Kalousek upozornil koncem května 2013 na to, co bylo dlouho za oponou, totiž že není jasné, jak se má dokončení reaktoru financovat. Zatímco premiér Nečas dále trval na tom, že dostavba je „naprosto nezbytná“, jeho ministr financí o ní začal hovořit jako o „obrovské investici“ s nejasnou návratností. Ne že by to byla rána čistého nebe, dřívější apely na cenu byly ovšem spíše nenápadné. Jeden z prvních zazněl na jaře 2012, a to z úst energetického experta Martina Sedláka. Ten upozornil na to, že zatímco jaderná elektřina bude podle analýzy francouzského účetního dvora kolem roku 2020 stát až 90 euro na megawatthodinu, z obnovitelných zdrojů to bude jen 70 až 75 euro (ČRo Radiožurnál 25.4.2012). Na jaře letošního roku svůj kladný postoj k jádru mírně korigoval také Václav Pačes, předseda po něm pojmenované komise, která před léty doporučila vládě Temelín dostavět. Podmínil dostavbu tím, že cena za ní bude „konečná“ a „rozumná“ (ČRo Radiožurnál 18.3.2013).
Stávající nejistota ohledně dostavby Temelína nutně vzbuzuje otázku, na čem všichni zainteresovaní aktéři dosud zakládali své jednoznačné „ano“ pro jadernou energii jako takovou. Zmíněný Václav Pačes např. na otázku redaktorky po existenci analýz odvětil: „Vycházíme z komplexních analýz a zejména z toho, že se domníváme..“ (2.7.2012). A na podobnou otázku odpověděl v zásadě podobně, čili vyhýbavě, také exministr Martin Kuba: „Je třeba se podívat nejen na analýzy, ono je třeba se podívat na realitu. Ta realita v téhle té chvíli je taková..“ (25.4.2012). Oba tyto loňské výroky důležitých aktérů dokreslují, že otázka po rentabilitě dostavby, jež se v plné nahotě obnažila až v letošním květnu, zde byla přítomná již předtím, pouze nebyla v centru mediální pozornosti.
Všechny argumenty přehlušil tendr
V prvopočátcích debaty o dostavbě Temelína pro ni byla nejvíce příznačná ekologické a bezpečnostní argumentace. Děti Země prohlásily v roce 2007 tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Martina Římana kvůli jeho doporučení pro dostavbu za Ropáka roku. Nejvíce rezonovala v roce 2008, kdy ČEZ zahájil proces tzv. EIA (studii o vlivu dostavby na životní prostředí), a posléze počátkem roku 2012, kdy se k dostavbě vyjadřovali rakouští a němečtí aktéři po havárii japonské elektrárny Fukušima.
Ekonomické aspekty dostavby byly v médiích profilovány v prvním pololetí roku 2009, kdy se objevil názor, že dokončení Temelína zmírní počínající krizi českého průmyslu, a také v souvislosti s tím, že Jihočeský kraj souhlasil s dostavbou za podmínky, že dostane od ČEZu 4 miliardy korun na silniční infrastrukturu. O ekonomickém hledisku se naposledy mluvilo koncem letošního května, kdy ministr financí Miroslav Kalousek varoval, že se dostavba nemusí vyplatit.
Graf srovnává četnost jednotlivých typů argumentů provázejících dostavbu JET Temelín v hlavních zpravodajských relacích rozhlasového a televizního vysílání (1.1.2006 – 31.7.2013).
Politický diskurz byl výrazný zejména v červnu 2010, kdy se na dostavbě Temelína shodly ODS, TOP 09 a VV během přípravy své trojkoaliční vlády, dále v září 2011, kdy premiér Nečas odvolal z čela ČEZu Martina Romana s tím, že se nedostatečně soustředil právě na dostavbu, a konečně se oživil i letos, kdy Jiří Rusnok deklaroval, že jeho vláda se tímto projektem nebude zabývat.
Všechny typy argumentace přehlušil v médiích tendr na dostavbu jaderné elektrárny, který společnost ČEZ zahájila na podzim roku 2009. Provázela ho mediálně vděčná politická setkání na nejvyšší úrovni, např. již tehdy hovořili o dostavbě Václav Klaus a jeho protějšek Dmitrijev Medveděv v Moskvě nebo americký viceprezident Joe Biden a Jan Fischer v Praze. Hvězdný byl z tohoto hlediska podzim o dva roky později, kdy na stejné téma mluvil Petr Nečas s Barackem Obamou ve Washingtonu a pro česko-ruské konsorcium Atomstrojexport/ Škoda JS loboval krátce nato v předvánoční Praze ruský prezident Medveděv. Podzim roku 2012 přinesl vyřazení francouzské Arevy z výběrového řízení. Poslední zprávy o tendru hovořily o tom, že ČEZ jedná se dvěma zbylými zájemci o vylepšení nabídek a rozhodne mezi nimi nikoli v září, jak bylo plánováno, ale až příští rok.
Graf sleduje, jak často audiovizuální stanice ve svých hlavních zpravodajských relacích informovaly o dostavbě JET Temelín (období: 1.1.2006 – 31.7.2013).
Největší společný jmenovatel zpráv o dostavbě Temelína tvořil samotný tendr na dostavbu. Jinak převažovaly politicky motivované argumenty doprovázené ekologicko-bezpečnostními aspekty a ekonomickou, potažmo energetickou argumentací. Dostavbě se nejvíce věnovalo veřejnoprávní vysílání, ať již televizní nebo rozhlasové.
Pro plnou verzi analýzy, která popisuje mezníky vývoje publicity Temelína a postoje jednotlivých aktérů k jeho dostavbě, kontaktujte analyzy@newtonmedia.cz.
