Úmrtí osobnosti formátu Nelsona Mandely se česká média prostě vyhnout nemohla. Dalo se očekávat, že většina komentářů a nekrologů vyzní kladně, ale ve všech případech tomu tak rozhodně nebylo.
Foto: Nelson Mandela. Zdroj: Profimedia.cz
Tuzemské sdělovací prostředky zaplavily vkusné i méně vkusné chvalozpěvy na „bojovníka proti apartheidu a exprezidenta JAR“ (Lukáš Kňazovický, Eurozoprávy.cz), „Tatu Mandelu“ (Tomáš Tožička, Deník Referendum“), na „Velikána“ (Tomáš Lindner, Respekt), „náčelníka“ (Jan Jandourek, Reflex), nebo dokonce na „Obra historie“ (Jan Bednář, Český rozhlas).
Zatímco zesnulého „Madibu“ tuzemská média zahrnula familiárními výrazy, hyperbolami a metaforickými označeními, došlo i na záporná hodnocení, která byla v ojedinělých případech skutečně nejen za hranicí vkusu, ale i objektivní reality. Dalo se samozřejmě očekávat, že skon osobnosti, jež měla na chod světového dění tak významný vliv, vzbudí kontroverzní reakce. Nicméně soudy, které se zemřelého státníka globálního významu týkají, jsou v české mediální kotlině polarizované do takové míry, že mohou řadu čtenářů až zaskočit. Jelikož v mainstreamu převažují pochvalné reakce a mnohé z napsaného bychom jen opakovali, je třeba také reflektovat produkci marginálních a vyhraněných zdrojů.
Komunista a terorista?
Texty, jež Mandelu vykreslují jako „“Svatého Nelsona“, který podpořil a způsobil tyto strašné věci“ (Michal Semín, euportal.parlamentnilisty.cz, „komunistického funkcionáře” (Tomáš Haas, neviditelnýpes.lidovky.cz), či rovnou jako „masového vraha“ (Lukáš Lhoťan, blog.idnes.cz ), byly publikovány na informačních serverech, které jsou obecně považovány za pravicové, až krajně pravicové a šovinistické. Společným jmenovatelem těchto článků je nařčení, že Nelson Mandela byl „komunista“ a „terorista“. Označení „komunista“ v českých podmínkách stále slouží jako veřejná diskvalifikace osob, které vesměs hlásají levicové názory, ale řada z nich nemá vůbec nic do činění s KSČM, učením Marxe nebo Lenina, o Stalinovi ani nemluvě. Tento cejch má u nás ve společenském diskurzu kupodivu pořád jakousi váhu; jinými slovy s komunisty se ve spořádané společnosti nemluví. Lukáš Lhoťan tento laciný populismus ve svém textu vystihl bravurně: „Ono konečně – Nelson Mandela byl komunistou a víme, co jsou komunisté schopni pro své cíle učinit …” Přes to prostě vlak u řady českých novinářů a publicistů nejede: komunismus je prostě nedělitelné zlo, jež nejčastěji invokuje nejhorší stalinistická zvěrstva. Podobné hodnocení platí i pro nálepku „terorista“, zejména po atentátech z 11. září.
Předseda akce D.O.S.T., jíž někteří politologové považují za fašizující a nenávistnou kampaň, Michal Semín Mandelovi vyčítá, že se zasloužil o „jednu z nejliberálnějších potratových norem ve světě a o deset let později i legalizaci homosexuálních ‚sňatků‘“. Semín jako konzervativní křesťan a zastánce pozic katolického tradicionalizmu tedy zesnulému státníkovi vyčítá opatření, jež jsou v moderní západní společnosti normou a leckde i samozřejmostí.
A jak to tedy bylo s Mandelovým „komunismem“ a „terorismem“ ve skutečnosti? Složitá doba a okolnosti studené války ruku v ruce s represivním režimem apartheidu v Jihoafrické republice donutily Mandelovo hnutí, Africký národní kongres (ANC), ke spolupráci a sloučení s Komunistickou stranou Jižní Afriky (SACP), aby společnými silami bojovaly proti jasnému nepříteli, tedy apartheidu, píše na adresu Madibových kritiků třeba Lincoln Mitchell z Kolumbijské univerzity. Podle Mitchella Mandela později, coby prezident Jihoafrické republiky, s komunismem už neměl společného vůbec nic. Sloupkař listu New York Times Bill Keller označil spojenectví ANC a SACP vyloženě za „sňatek z rozumu“. Mandela byl během četných soudních stání opakovaně tázán na svůj vztah ke komunismu a sám se od komunismu v marx-leninském pojetí distancoval, jak píše v textu Keller.
Co se obvinění z „terorismu“ týče, tak i Tomáš Haas, autor jednoho z výše uvedených, kritických textů o Mandelovi, uvádí: „V době, kdy se ‚vojenská frakce ANC‘ pustila do ‚bojových operací‘, jak se dnes eufemisticky nazývají jejich teroristické akce, které měly mnoho obětí na lidských životech, byl Nelson Mandela ve vězení. Nezúčastnil se jich přímo, ale v každém svém prohlášení je obhajoval a podporoval.“ Jestliže Mandela zmíněné teroristické akce neprováděl, je pak nesmyslné ho přímo nazvat teroristou. Ony „teroristické akce“ v rámci odboje proti opresivnímu apartheidu včetně sabotáží byly však namířeny na vojenské a vládní cíle a neměly se striktně týkat civilních objektů ani osob. Mandela sám trval na tom, aby se tyto útoky neprováděly proti civilistům, „protože pak existovala naděje, že nakonec dojde ke smíření ras“. Nicméně kdyby tato taktika selhala, mělo se ozbrojené křídlo ANC „Kopí národa“ uchýlit ke gerilové válce a teroristickým aktivitám“, stojí psáno v prvním díle Madibovy autobiografie Long Walk to Freedom. Ovšem není spolehlivě prokázáno, že by Mandela ony teroristické akce v „každém svém prohlášení obhajoval a podporoval”. Tím pádem je označení Mandely za teroristu nehorázným plivancem do tváře. Naopak, toto obvinění na Madibovu adresu přišlo z úplně nečekané strany.
Západní politikové a jejich vnímání Nelsona Mandely
Český mediální mainstream se jen cudně zmínil o tom, že významní západní politikové Nelsona Mandelu, který strávil 27 let ve vězeňské cele, dlouhodobě považovali za teroristu. Tyto informace zůstaly jaksi upozaděny.
Bývalá britská premiérka Margaret Thatcherová, která se přátelila s jihoafrickým prezidentem a Mandelovým věznitelem P.W. Bothou, samotného Madibu označila za teroristu a vyjádřila pochybnosti nad možností, že by se ANC mohl v Jihoafrické republice dostat k moci, a že by v tom případě došlo k pádu apartheidu. Historie nám ale ukázala, že se baronka Thatcherová ve svém úsudku naštěstí zmýlila. Bývalý americký prezident Ronald Reagan dokonce Mandelův ANC považoval za jedno z nejhorších teroristických seskupení na světě. Právě USA, Velká Británie a Izrael patřily ke spojencům jihoafrického apartheidu, přestože se od něj většina zemí distancovala. Spojené státy odstranily ze svého seznamu teroristů Mandelovo jméno teprve až v roce 2008.
Ačkoliv mohou být některé skutky zesnulého jihoafrického státníka kontroverzní, jeho gloriola a poselství mají trvalou působnost a představují tvůrčí imaginaci jak pro reálnou politiku, tak pro nadčasové ideály.