Zdá se, že hlídacími psy demokracie nejsou ani tak novináři, jako whistlebloweři. A tak se nejnovějším problémem stal fakt, že americká NSA odposlouchávala německou kancléřku Angelu Merkel.
Foto: Ilustrační, Zdroj: ČTK/ZUMA/Alex Milan Tracy
Angela Merkel dostala od firmy Secusmart super mobilní telefon, novináři přezdívaný „Merkel Phone“ – Blackbery Z-10. Zvláštní znamení: do zadní strany vygravírovaný státní znak a vnitřek prý „téměř nehacknutelný“. Iluze trvala jen krátce.
Americká média se staví k celé záležitosti poněkud zdrženlivě. Jak by ne, když většina z nich mohutně podporovala prezidenta Baracka Obamu v jeho kampani. Edward Snowden – sám bývalý kontraktor NSA – dal interwiev listu New York Times a tvrdí v něm, že materiály v žádném případě nepřevezl ani do Ruska ani do Číny. Je přece vlastenec…
Jde o válku s terorismem, nebo o byznys?
Merkelová a Hollande vyzvali Obamu k jednání o aktivitách NSA do konce roku. Andrew Parker, Sir John Sawers a sir Iain Lobban budou svědčit veřejně. Poprvé se tak na lavici obžalovaných ocitá MI5, MI6 i GCHQ. Je to špehování, ne Snowdenovy úniky, které ohrožují naši bezpečnost, tvrdí Seumas Milne, editor Guardianu. Evropská unie se usnesla, že je potřeba „ujasnit si pravidla“ spojenectví s USA. Rozsah a dosah špehovací spolupráce NSA–GCHQ je obrovský a s válkou proti teroristům už dávno nemá co společného. Má zajistit dominanci USA v mezinárodním byznysu.
Francie zjistila, že 70 milionů nahraných telefonátů a emailů ve Francii se v jednom měsíci zvlášť zaměřilo na francouzsko-americké firmy. V hledáčku NSA se ocitla mimo francouzských politiků telekomunikační společnost Alcatel-Lucent. Důvod? Výroba francouzských komunikačních satelitů. Mexičané zjistili přes Der Spiegel, že e-maily jejich prezidenta byly nabourány kvůli „plánování mezinárodní investice“ a snaze posílit americký diplomatický vliv při obchodním jednání. Něco podobného se stalo prezidentce Brazílie Dilmah Rousseff, stejně jako světovým lídrům na G20.
Snowden: americká média selhala
Snowden však průběžně tvrdě kritizuje zejména americká mainstreamová média a prohlašuje o nich, že naprosto selhala. Je přesvědčen, že pokud by se se svými zjištěními obrátil na americké novináře, nikoliv na britské, nikdy by fakta nevyšla najevo. Řekl, že „po 11. září se mnoho z nejdůležitějších zpravodajských kanálů v Americe vzdalo své role kontrolního prvku moci – odpovědnosti žurnalistů kritizovat výstřelky vlády – ze strachu, že by to bylo vnímáno jako nedostatek vlastenectví, za což by je v čase vzedmutého nacionalismu trh potrestal.“
Spisovatel a mediální kritik Jeff Cohen je dokonce přesvědčen, že kdyby ve Spojených státech byla média kontrolovaná státem, byly by informace o kauze Snowden a materiálech, které vynesl, naprosto stejné. „Dochází k téměř naprostému identifikování se s názory vlády,“ uvedl.
Nutno dodat, že to platí pouze pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Jeff Cohen upozorňuje, že zatímco nezávislá žurnalistika rozebírá dopad průniku NSA do soukromého práva a pečlivě odděluje fakta od fikce, zpravodajské sítě se obsesivně zabývají otázkami, jako „Kolik škody Snowden napáchal? Jak docílit toho, aby jej dostala do rukou spravedlnost?“
Známý americký novinář Ross Sorkin o Snowdenovi dokonce prohlásil „my jsme ho nechali utéct do Ruska.“ Když nezávislý blogger Glenn Greenwald kritizoval způsob, jakým mainstreamová média informují o Snowdenovi, prohlásil Sorkin, že by jej měli nechat zavřít spolu se Snowdenem. Téměř to zavání vzpomínkami na neamerickou činnost, že?
Nositel Pulitzerovy ceny Seymour Hersh prohlásil, že je rozzloben neochotou novinářů být poslem pravdy. Kritizoval zejména New York Times, který „tráví mnohem víc času nošením vody Obamovi, než by bylo vhodné.“
Kritika amerických médií z vlastních řad houstne. Bez kritiky není pokroku. Třeba se toho dočkáme taky.