O Albánii se říká, že je to jedna z posledních divočin v Evropě: dvě třetiny jejího území pokrývají hory, které jsou v severních oblastech často téměř nedostupné. Dosud používané způsoby komunikace se nám dnes mohou jevit velmi zastaralé, místním obyvatelům ale vyhovují.
Foto: Ilustrační. Zdroj: Profimedia.cz
Pod tlakem politiky
Trendy na albánské mediální scéně se značně podobají těm v okolních zemích: média jsou v ústavě definována jako nezávislá, realita je však zcela jiná. Korupce je v zemi všudypřítomná (v žebříčku Transparency International se Albánie umístila až na 116. místě ze 177 hodnocených států) a nevyhýbá se ani médiím. Ta jsou navíc pod trvalým tlakem nejen bohatých podnikatelů, ale především dvou největších politických stran v zemi – Socialistické a Demokratické. Ta, která se zrovna nachází u moci (předchozí dvě volební období to byli demokraté Saliho Berishy, počínaje minulým rokem socialisté vedení Edi Ramou), hází klacky pod nohy kritickým médiím a zvýhodňuje ta, která jsou vládě příznivě nakloněná. Nejvyužívanější nástroje vlády jsou ekonomické. Klíčové je omezení možnosti přístupu k příjmům z reklamy. Většina médií je tak nucena vybrat si mezi Demokraty a Socialisty, skutečně nezávislý je asi pouze internet, který podle všeho vláda v Tiraně nijak nereguluje. V oblasti denního tisku je rozdělení po politické linii celkem jasné.
Co patří vládě, slouží vládě
Demokratická strana má svůj oficiální deník Rilindja Demokratike (Demokratické znovuzrození), který vychází v nákladu 3 000 výtisků denně. Socialistická strana zase vydává Zeri i Popullit (Hlas lidu), který byl dříve hlásnou troubou Hodžova komunistického režimu, ale od 90. let slouží právě socialistům. Nejčtenějším médiem v zemi s nákladem 25 000 výtisků je však soukromý deník Shekulli (Století), který patří jednomu z nejbohatších albánských podnikatelů Koço Kokëdhimovi, který dnes zasedá v parlamentu pod vlajkou socialistů. Shekulli za vlády Berishových demokratů ostře kritizoval zásahy proti svobodě médií, které přirovnal k honu na čarodějnice. Za nezávislý je považován třetí největší celostátní deník Gazeta Shqiptare (Albánské noviny), který vlastní italská mediální společnost Edisud.
Vláda má pod palcem veřejnoprávní Albánské rádio a televizi (RTSH). Tento subjekt je totiž na státu finančně závislý a podle agentury Freedom House „obvykle projevuje silně provládní tendence“. RTSH sestává z řady televizních kanálů i radiových stanic, které vysílají nejen na území Albánie, ale také pro Albánce v zahraničí, tedy v Kosovu, Srbsku, Itálii nebo Řecku. Naopak v Albánii je možné naladit celou řadu zahraničních stanic včetně Hlasu Ameriky, Deutsche Welle nebo Radio France Internationale.
Nejradši máme televizi. Když funguje…
V horských oblastech na severu země je ale mediální scéna zcela odlišná. V pohoří Prokletije se nachází národní park Theti, jedno z největších lákadel pro turisty s dobrodružnou povahou. Denní tisk se do hor vůbec nedostane a nejdůležitějším zdrojem informací se stává televize a internet. V každé domácnosti je zde možné nalézt jak televizi, tak méně oblíbené rádio, funkčnost přijímačů je však závislá na počasí, které často ruší signál. Internet je podle místních obyvatel velmi drahý, a o připojení počítače tak nemůže být řeč. Mladší generace však využívá připojení přes operátory do mobilního telefonu a je s ním spokojena. Když vystoupáme o dalších 1 000 výškových metrů výše, situace se opět mění.
Život bez médií
Na vrcholcích albánských hor není žádná elektřina, žádné moderní technologie ani média. Malé skupinky pasáků ovcí zde žijí v jednoduchých kamenných salaších, jejichž vybavení tvoří postel, ohniště a malá dílna na výrobu sýrů. Většinu roku zde lidé se svými stády tráví téměř bez přístupu k informacím. Jediným pojítkem mezi nimi a světem „tam dole“ je mladý Albánec s mezkem, který se jednou za týden vydává na cestu, aby s pasáky vyměnil zboží z nížin za lahodný sýr. Od obchodníka se horalové mohou dozvědět, co se děje doma i ve světě. Ale pasáci o nejnovější události stejně nejeví přehnaný zájem. Hlavní je, aby se stádo dobře napáslo, ovčáckým psům aby šla práce od ruky a bylo pěkné počasí.