Tiskový mluvčí reprezentuje svého zaměstnavatele ve styku s médii. Zaručuje, že prezentované výroky budou jednotné a konzistentní. Ve veřejných projevech maximalizuje vliv informací pro zaměstnavatele příznivých a minimalizuje dosah těch špatných. Není proto divu, že výběr tiskového mluvčího je pro vrcholné politiky klíčový.
Foto: Josh Earnest. Zdroj: Profimedia.cz
Pan Nevím a jeho nástupce
Například americký prezident Barack Obama zatím nemá šťastnou ruku. Jeho první mluvčí a dlouholetý poradce Robert Gibbs, který zastával funkci v jeho prvním volebním období, podal na počátku roku 2011 výpověď. Jeho nástupce Jay Carney, bývalý redaktor TIME, získal popularitu především svou odpovědí „nevím“.
Vztahy Jaye Carneyho s médii nebyly nejlepší. Hlavním důvodem byl fakt, že ve funkci tiskového mluvčího Bílého domu často na dotazy novinářů odpovídal zmíněným „nevím“ (nebo obdobně) a ještě častěji se vyhnul položené otázce úplně. Reportéři vyslaní do Bílého domu ho dále kritizovali za bezprecedentní odepírání přístupu na běžné tiskové konference, což se podle Brianny Keilar ze CNN nestávalo ani za George W. Bushe. A to Barack Obama svým voličům sliboval transparentní vládnutí! Není proto divu, že kritizovaný Carney na konci května 2014 rezignoval. Jeho nástupcem se stal Josh Earnest. Debutoval při rutinním brífinku s novináři 23. června. Z počátku šlo všechno hladce, dokud reportér ze společnosti Bloomberg nepoložil poslední otázku, ohledně telefonátu prezidenta Obamy s Vladimirem Putinem v otázce Ukrajiny. Když Earnest telefonát potvrdil, novináři se rozčílili, že když se ho na hovory Obamy s vrcholnými politiky ptali předtím, tuto informaci jim neposkytl. Earnestova odpověď, že „na Putina se neptali“, vyvolala bouřlivou reakci a otázku Alexis Simendinger, jestli mají s Earnestem „každý den projít mapu světa, než jim konečně odpoví na otázku“.
Josh Earnest, i když rozhodně není žádným nováčkem, nepůsobí moc jako profesionál. Když se ho například reportéři ptali na úspěchy zahraniční politiky Baracka Obamy a chtěli alespoň tři z nich vyjmenovat, kromě nesouvislého koktání a opakování několika otřepaných frází stále dokola se prakticky nezmohl na odpověď.
Putinův věrný
Oproti tomu prezident Vladimir Putin s výběrem tiskových mluvčích evidentně žádný problém nemá. Dmitrij Peskov, přezdívaný „tiskový mluvčí špatných zpráv“ – protože se vyjadřuje především ke krizovým a kontroverzním událostem – je v Putinových službách již od roku 2000, kdy se dostal k moci. Peskov hovořil s médii v roce 2006 o vraždě bývalého agenta Alexandra Litviněnka v Londýně a popřel jakýkoliv podíl ruské vlády na ní. Když v roce 2011 fanoušci boxu trapně vypískali Putina z ringu, bezostyšně lhal, že pískali na boxera Jeffa Monsoona. A když téhož roku propukly protesty proti výsledkům voleb do Státní dumy, Peskov s klidnou tváří řekl, že Putin se stranou Jednotné Rusko nikdy neměl nic společného.
V poslední době se Dmitrij Peskov musel vypořádat s celou sérií špatných zpráv v souvislosti s ukrajinskou krizí. A obstál na jedničku nejen proti ochočeným ruským novinářům, ale i ve verbálních soubojích s mnohem kritičtějšími protivníky. Britský moderátor Stephen Sackur si Peskova pozval 18. března 2014, tedy dva dny po konání referenda na Krymu o připojení k Ruské federaci, do pořadu BBC HARDtalk. Dmitrij Peskov s naprosto klidnou tváří profesionála vysvětloval, že slovo anexe v případě Krymu není vhodné a že srovnávat Putina s Hitlerem není korektní. Prokázal, že je pohotový, nenechá se vyprovokovat, ale umí přejít i do protiútoku. Při tom všem působí nesmírně přirozeně a sebevědomě. „Opakované průzkumy prokázaly, že průměrný divák televize si vytváří názor na mluvčího opravdu pozoruhodně. Pouze z dvaceti procent se na vytváření obrázku podílí to, co mluvčí říká, přičemž osmdesát procent tvoří to, jak vypadá a jakým působí dojmem“ uvádí Press-service. Tyto přednosti Dmitrij Peskov jistě má, a tak plat 11 milionů rublů ročně, tedy více než dvakrát vyšší než ten Putinův, ani příliš nepřekvapuje.
Barack Obama není jediným politikem, který má s výběrem tiskových mluvčí problémy. Nedávná aféra bývalého mluvčího premiéra Davida Camerona Andyho Coulsona, který byl shledán vinným za to, že jako šéfredaktor bulvárního nedělníku nařizoval nelegální odposlechy, je toho důkazem. Ani současný mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček není bez poskvrny: roku 2007 dostal od Jiřího Paroubka výpověď, protože ztratil jeho důvěru v souvislosti s podezřením, že donáší bulváru. V porovnání s nimi působí Vladimir Putin jako skutečný mistr ve výběru svých podřízených a Dmitrij Peskov je toho zářným příkladem.