Ve dnech od 19. do 27. srpna jsme měli možnost sledovat na sociálních sítích online přenos z okupace Československa. Projekt Filipa Rožánka v reálném čase publikoval informace a události, které se udály v srpnu 1968 – pomocí textových zpráv, fotografií, zvukových záznamů a dalších dokumentů. Nasbíral úctyhodný počet fanoušků – přes 4 tisíce na Twitteru a 8 tisíc na Facebooku, a také nominaci na Křišťálovou lupu.
Foto: Praha, srpen 1968, Zdroj: ČTK
Fenomén tzv. retro online reporáží k nám dorazil již dříve, jaké účty jste sledoval nebo právě teď sledujete?
Abych pravdu řekl, tak žádné. Loni mě sice zaujal projekt výroční plavby Titaniku v reálném čase na Twitteru, ale nesledoval jsem ho nějak systematicky. Teď se občas dívám na Deník 2. republiky.
Kolik lidí se na projektu Srpen 1968 na sociálních sítích podílelo a jak dlouho se připravoval? Zajišťoval jste obsah sám, nebo jste měl pomoc kolegů například při dohledávání materiálu?
Na všechny tři otázky by se dalo odpovědět stejným číslem: 1. Projekt jsem od grafiky po obsah připravil sám a napadl mě den před spuštěním cestou na oběd. Založil jsem profily na sociálních sítích, stříhal zvuky, upravoval fotky, skenoval dokumenty, dělal obsahové rešerše a listoval dobovým tiskem. Velkou pomocí byly seznamy rozhlasáků a přepisy vysílání Československého rozhlasu v době okupace, které mi poskytla šéfka našich archivů Eva Ješutová. Listovat jimi bylo přece jen rychlejší a pohodlnější, než kdybych musel poslouchat záznamy v reálném čase. K dispozici jsem měl také knižně vydané vzpomínky přímých aktérů, třeba Bohumila Šimona. Od 20. do 27. srpna fungoval projekt doslova v reálném čase, před čtenáři jsem měl s připravenými příspěvky náskok pár hodin. Trochu mě přitom zradily limity pro počet naplánovaných příspěvků na Facebooku, na rychle se vyvíjející okupace není stavěný :-).
I přesto, že už tu podobné projekty byly a další vznikly i poté, Srpen 1968 na sociálních sítích měl největší ohlas. Čím si to vysvětlujete? Je to opravdu jen tím, že jde o nám blízkou událost, nebo dobře zapracovala propagace Českého rozhlasu a silné jméno (Vaše)?
Srpen 1968 má určitou výhodu v tom, že je to „jen“ 45 let. Je to relativně nedávná událost, kterou má řada lidí v živé paměti, takže se s ní pojí emoce. A zároveň nám díky tehdejšímu vývoji audiovizuální techniky zůstalo poměrně hodně záznamů, ať už zvukových, obrazových nebo písemných. Hodně lidí psalo, že si to přesně takhle pamatují a navíc si doplnili souvislosti, které si tehdy ve víru událostí neuvědomovali. Další příznivá odezva byla od studentů středních škol, protože jak známo, v hodinách dějepisu se často k moderním dějinám buď ani nedostanou, nebo sice ano, ale jenom v rychlosti. Své udělaly i sociální sítě samotné, pro internetovou generaci je pohodlnější číst texty na Scribd, než listovat zažloutlým Rudým právem. Nedělal jsem akademickou studii, Srpen 1968 na sociálních sítích je jeden velký příběh celého národa a jeho nadějí, které byly rychle zkroceny. Projekt se ve výsledku nejvíce propagoval sám silou svého obsahu, nemuseli jsme dělat vlastně žádnou tradiční kampaň. Ono to ani příliš nešlo, když jsem ten nápad dostal den před spuštěním. Přesto Srpen 1968 jen na Facebooku nějakým způsobem zasáhl 300 000 lidí a získal nominaci v Křišťálové Lupě.
Jaké jsou další plány? Připravujete podobné projekty i do budoucna?
Po on-line verzi Srpna 1968 následuje ještě jeho PDF podoba a verze pro čtečky e-booků. Každý další podobný projekt musí splňovat základní požadavek: mít po ruce dost výchozích materiálů, aby měl po celou dobu trvání pořád čím překvapovat. Kolegové z programu připravují slibné věci, ale já osobně vyzkouším zase něco jiného. Koneckonců, hledat využití nových technologií a jejich propojení s rozhlasovým vysíláním mám v náplni práce.
Českému rozhlasu se daří, Radiožurnál denně poslouchá přes 800 tisíc lidí. Jeho posluchovost dokonce roste. Jaký vliv má na tento vývoj práce s novými médii?
Rozhlas o sobě dává vědět nejenom na Facebooku a Twitteru, ale i na YouTube, Google+, SoundCloudu a LinkedIn. Když pomineme samotné vysílání, tak sociální média jsou nejjednodušší cesta, jak dostat obsah k cílovým skupinám a zároveň velmi užitečný nástroj pro okamžitou zpětnou vazbu. Já se například starám o korporátní profil rozhlasu na Facebooku a ze statistik vím, že největší zájem je pravidelně o literárně-dramatické pořady, třeba záznamy rozhlasových her. Analýzy návštěvnosti našich stránek kromě toho potvrzují, že sociální sítě jsou důležitým zdrojem uživatelů, často takových, kteří by jinak náš obsah minuli. Navíc s ohlasy ze sociálních sítí pracují stanice ve svých pořadech. Těší nás také zájem o naše videa na YouTube. Snažíme se v rámci interních školení naučit rozhlasáky, jak sociální média vhodně používat, nebo jak obohacovat Wikipedii a podělit se jejím prostřednictvím o zajímavé podklady s internetovou komunitou. Rozhlasu je sice devadesát, ale moderní technologie mu vůbec nejsou cizí.
Pozor! Nově si můžete projekt Srpen 1986 stáhnout v PDF či ve formátech pro čtečky knih.