Na úvod musím poznamenat, že Martu Kubišovou a její tvorbu mám rád, koneckonců i proto jsem se do kina vypravil. Přesto si myslím, že dokument Olgy Sommerové nazvaný Magický hlas rebelky je nevyužitou šancí, kterou pestré životní peripetie jedné z našich nejlepších zpěvaček filmařům nabízely.
Foto: Marta Kubišová Zdroj: Wikimedia Commons
Z mého pohledu vidím na filmu tři základní nešvary – zbytečné self promo nového představení divadla Ungelt Touha zvaná Einodis, které se prolíná hlavně první polovinou filmu, dále málo mluvících hlav a nakonec zbytečné „klouzání po povrchu“. Prvně jmenovanou slabinu filmu asi netřeba déle rozvíjet, navíc je i nejlépe pochopitelná ze všech. Nové inscenaci přeji, aby jí zmíněné promo přitáhlo co nejvíce diváků, a film tak splnil aspoň jeden z vytyčených cílů.
Klíčoví hráči jedné kariéry
Co si představuji pod pojmem „málo mluvících hlav“? Problém se samozřejmě netýká jen mluvících hlav, ale obecně potřebného backgroundu k příběhu zpěvačky, zastavené na samém začátku hvězdné kariéry. Režisér Jan Němec sice ve filmu zmíněn je, ale kdo z mladších diváků ví, jaké filmy vlastně natočil? A proč vlastně ve filmu nevystupuje? Podobně podrobnější představení by si zasloužil i „objevitel“ Marty Kubišové a duchovní otec tria Golden Kids Bohuslav Ondráček.
Naprosto se z příběhu vytratila jména jako minulý rok zesnulý dvorní textař Golden Kids Zdeněk Rytíř, básník Jan Schneider, který Martu přivedl do pražského Rokoka, nebo autor textu Modlitby pro Martu Petr Rada. Ten je mimochodem i autorem textu první Martiny „závadové“ písně Cesta, na jejíž vítězství v Bratislavské lyře si sovětští soudruzi stěžovali, údajně dostatečně nereflektovala hrdinství Rudé armády při boji s německým nacismem. S chováním sovětských vojsk se ale mohli obyvatelé české kotliny v dohledné době onoho osudného roku 1968 seznámit sami.
Zlý dlouhý půst stále mimo zájem
I když mnozí ze jmenovaných už bohužel ve filmu vystoupit nemohli, krátkou zmínku by si bezesporu zasloužili. Stejně tak mi ve filmu chyběly příběhy jednotlivých písní, velmi mě zamrzela absence zmínky o pro mě srdcové písni Zlý dlouhý půst, kterou dodnes nedokážu rozklíčovat – šlo o tušení věcí příštích, nebo pouhou náhodu? Zajímavý je z mého hlediska i fakt, že zpěvačka, která kromě desek s Golden Kids nahrála pouze jedinou dlouhohrající desku – a písně z ní znají téměř všichni - natočila kolem stovky samostatných singlů. A kolik perel se mezi nimi nachází!
Poslední a asi zásadní výtka směřuje ke „klouzání po povrchu“. Druhý den jsem se samozřejmě kolegům a kamarádům stihl pochlubit, že jsme včera vyrazili za kulturou, a podělit se s nimi o své dojmy. Takřka všichni se ptali, jak je v dokumentu ztvárněna slavná kauza s někdejší kolegyní z Golden Kids Helenou Vondráčkovou. A úplně všechny překvapila moje odpověď: nijak. Dokument bohužel nezabíhá do patřičných podrobností, i když jedno nové odhalení přináší. Smutný příběh o udávání STB ze strany zpěvaččina druhého manžela Jana Moravce.
Filmový, nebo televizní dokument?
Je možné, že plocha celovečerního filmu režisérce Olze Sommerové (kterou musím pochválit za perfektní marketingovou a crowdfundingovou strategii před uvedením filmu) prostě neumožnila reflektovat životní peripetie zlaté slavice. I proto si ale myslím, že by snímku více prospěla podoba televizního dokumentu. Jeho uvedení do kin dokonce vnímám jako spíše strategický krok režisérky, která mění parametry dokumentu z televizního na filmový a připravuje si tak půdu pro pozdější uvedení na filmových a jiných festivalech. Ne nadarmo se snímek dočkal premiéry na karlovarském festivalu, jen chvilku po skončení úspěšné crowdfundingové kampaně na serveru HitHit.cz.
Zaujaly mě závěrečné titulky, jež následují hned poté, co si zpěvačka na kameru postěžuje, že ačkoliv 45 let zpívá o tom, jak se lidu navrátí "vláda věcí tvých", je situace v naší republice čím dál více na pováženou. Ani jsem nestačil dokývat hlavou a v titulcích na mě vykouklo logo Agrofertu…
Nechci predikovat, jak dlouho se film v kinech udrží, osobně bych mu samozřejmě přál co největší úspěch. Přesto ho však pokládám za spíše povedený televizní dokument než plnohodnotný film. Každopádně ale všem zájemcům o pohnuté životní osudy a pěknou hudbu doporučuji návštěvu kina – kdy jindy uvidíte Martu Kubišovou na plátně?