Foto: Miloš Zeman a Ivana Zemanová při inauguraci, Zdroj: Michal Růžička / MAFRA / Profimedia.cz
Stará moudrost praví, že nelze dvakrát vstoupit do téže řeky. Platí to i v případě Ivany Zemanové. Onou řekou je v tomto případě svět médií a jejich rozdílný zájem o Ivanu Zemanovou, coby manželku bývalého premiéra a současného prezidenta. Mezi pobytem Miloše Zemana ve Strakově akademii a jeho příchodem na Hrad se změnila nejen česká mediální scéna, ale do jisté míry i přístup jeho manželky Ivany k médiím.
Zatímco v letech 1998–2002 v pětce titulů referujících o současné první dámě nejčastěji převažovala tzv. seriózní periodika, o jedenáct let později jasně dominovala média komerční a bulvární.
Graf zachycuje medializaci Ivany Zemanové v pětici nejaktivnějších titulů v letech 1998 – 2002, kdy Miloš Zeman vykonával funkci premiéra (Strakova akademie), a v roce 2013 (Pražský hrad).
Pravda, ani na přelomu tisíciletí si Ivana Zemanová zrovna nelibovala v pozornosti médií. Rozhodně se však o ní tehdy nedalo mluvit jako o paní Columbové, o které se „hodně mluví, ale nikdo ji nikdy neviděl“ (Blesk 31.1.2013). Po nástupu Miloše Zemana do premiérské funkce poskytla v roce 1998 rozhovor několika celostátním deníkům, objížděla dětské a azylové domovy, v charitativní oblasti úzce spolupracovala s plzeňským biskupem, chodila na premiéry, a hlavně jezdila s manželem na zahraniční cesty.
Nemá ráda oficiality
Už tehdy bylo znát, že jí oficiální akce nesedí a nerada dělá pouhou stafáž. Dnes již zaniklý týdeník Ring během návštěvy Holandska v roce 2000 zaznamenal, že "premiér vzal s sebou i svou paní. Moc nadšená tím asi nebyla, celou dobu se držela stranou a tyhle oficiality by prý nejraději vynechala". Ve stejné době si Blesk všiml, jak Ivaně Zemanové záleží na tom, aby diplomatická turistika nesla konkrétní výsledky: "Premiérova choť Ivana Zemanová rozhodně není z těch žen, které doprovázejí svého muže jen z reprezentačních důvodů, ale cestuje s ním převážně pracovně. Již v Portugalsku slavila její diplomacie úspěch při podepsání důležitého dokumentu týkajícího se spolupráce ČR a Portugalska v oblasti skla" (27.3.2000).
Obecně platí, že v době premiérství média Ivanu Zemanovou docela šetřila. Jediný rušivý tón zazněl, když v lednu 2001 proběhla zpráva, že Zemanovým někdo vyhrožuje únosem dítěte a média to doprovodila spekulacemi o jejich rozchodu. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by až do sklonku manželova pobytu ve Strakovce měla Ivana Zemanová s novináři problém. Teprve v posledních týdnech se něco změnilo. Začala odmítat rozhovory, protože – jak uvedl Magazín MF DNES z 11.7.2002 – "nemá ráda novináře. Ubližují prý jejímu manželovi".
Na několik let zájem o Ivanu Zemanovou prakticky utichl. Oživil se až v lednu 2013 v souvislosti s prezidentskou kandidaturou jejího muže, a to velmi razantně: do poloviny května zaznělo její jméno ve více než pěti stech příspěvcích, což je tolik, co za předcházejících 19 let dohromady. Média si všímala toho, jak si střeží soukromí a nechce mít s politikou nic společného. Rozebírala, zda je přípustné, aby první dámu zastoupila „první dcera“, a zajímala se i o její vztah s manželem (který údajně ani přesně nevěděl, kde paní Ivana bydlí).
Bulvár tlačí na pilu
Záhy začalo být zřejmé, jaký vývoj za poslední desetiletí český bulvár prodělal. Čím více si paní Ivana chránila soukromí, tím víc bulvár i komerční média tlačila na pilu. Pro AHA! byla soustem i fotoreportáž, kterak šla nakupovat rohlíky. 18. března chtěli reportéři TV Nova natočit rozhovor s první dámou při obědě v restauraci. V Televizních novinách poté zaznělo: "Než jsme s kamerou stačili dojít k autu, kterým Ivana Zemanová přijela, jeho dveře se zase rychle zavřely. Mohla rozhovor odmítnout. Místo toho ale následoval zběsilý úprk". To vyprovokovalo Ondřeje Neffa k razantnímu komentáři: „Hyeny z Novy číhaly před hospodou, protože "chtěly udělat rozhovor", a když je paní Zemanová uviděla, nasedla do auta a odjela. Hyeny (mám chuť užít jiný zvířecí příměr, hyena je ušlechtilý tvor) ji chvilku pronásledovaly a pak se vrátily do hospody a zkoumaly tam hrnce a konstatovaly, že paní Zemanová přišla o moc dobrou svíčkovou" (neviditelnypes.cz 22.3.2013).
Na rozdíl od let ve Strakově akademii, kdy bulvár informoval o obdobných věcech jako seriózní média, se v roce 2013 přístup těchto dvou typů médií výrazně liší. Zatímco jedna skupina řeší povahu a osobnostní rysy (např. titulek MfD 8.3.2012: "Cílevědomá, tichá, tajemná. Zemanova žena"), bulvár kritizuje oblečení a vlasy. Když např. blesk.cz referoval o cestě do Bratislavy, neodpustil si poznámku "Ivana Zemanová při focení prezidentů Česka a Slovenska kouká, jako kdyby jí uletěly včely"(4.4.2013).
Podobně tomu bylo při návštěvě Rakouska: jestliže seriózní média informovala o programu (ČRo 1 – Radiožurnál 23.4.2013: „[navštíví] během separátního programu například výstavu v Albertině a předá české knihy ve dvojjazyčné Komenského škole ve Vídni"), bulvár opět řešil její outfit (Blesk 24.4.2013: "První dáma Ivana předvedla, že je spořivá žena, která nehodlá investovat statisíce do šatníku. Předvedla se ve stejných šatech, které měla při Zemanově inauguraci").
Těžko se divit, že si Ivana Zemanová ve svém rozhovoru pro deník Právo ze 6. dubna postěžovala "Měla jsem velmi špatnou zkušenost s novináři, a to dlouhodobě. […] Na pietním aktu v Lánech se dokonce například dotazovali na složení jídelníčku pro nadcházející oběd, a to na samotném hřbitově!" Není těžké domyslet si, jaký typ médií takové informace zajímaly.
Z úvodního grafu vyplývá, že jediným nebulvárním titulem, který se Ivaně Zemanové v roce 2013 ve zvýšené míře věnoval, byl web parlamentnilisty.cz. Právě jeho přispívatelé také nejčastěji nastavovali bulváru zrcadlo. Např. 7. dubna Olga Böhmová psala o "mediálním lynči bulváru", titulek z 30. dubna zněl "Bulvár šmíroval Zemanovou na oslavě narozenin" a ještě 11. května si rýpla Lucie Bartoš: "Bulvární novináři měli dneska sotva co kritizovat. Choť prezidenta Ivana Zemanová ani přes davy lidí v areálu neklopýtla, neztrapnila se, slušelo jí to a přes její údajnou nelibost k médiím poskytla několik rozhovorů dokonce v plenéru mezi návštěvníky, přestože to nebylo s jejím štábem domluvené".
Jak se krásně usmívá!
Začátek května ale přinesl skoro zázračný obrat, jako by bulvár vycítil, že by měl ubrat a nezahánět Ivanu Zemanovou do stále větší defenzivy. Už 3. května se Blesk rozplýval: "A pak že je to šíleně smutná královna! Po pokerových výrazech konečně první dáma Ivana Zemanová (48) ukázala, že se i ona umí smát". Hned příští den zněl titulek Blesku "Tohle už je jiná Ivana!" Pestrý svět z 9. května rozebíral "Tajemství šarmu naší první dámy". A 11. května se přidaly i Televizní noviny TV Nova: "Zatímco v minulosti byla při oficialitách její tvář většinou kamenná, dnes rozdávala jeden úsměv za druhým. A to dokonce i ve chvíli, kdy musela novinářům odpovědět na to, jak se cítí v roli první dámy". O dva dny později Blesk jásal: "Třetí účes za dva měsíce. Začíná chodit na akce. A krásně se usmívá".
Na příkladu Ivany Zemanové si lze ověřit dvě věci. Za prvé, události v podání seriózních médií se výrazně liší od světa, který prezentuje český bulvár. Za druhé, bulvár dokáže citelně znepříjemňovat život veřejně exponované osobnosti, která mu není ochotná zpřístupnit své soukromí. U politiků a „celebrit“ to snad lze brát jako daň za popularitu. Jejich partneři či partnerky však mnohdy nepatří ani do jedné z těchto skupin a zasloužili by si větší ohled.
