Mediální trh u nás prochází velkými změnami. Po Zdeňku Bakalovi, který před pěti lety vstoupil do Economie, to letos potvrdil Andrej Babiš akvizicí skupiny Mafra. Vztah médií k novým majitelům se liší případ od případu, každý vypráví jiný „příběh“.
Foto: Zdeněk Bakala, Zdroj: Profimedia.cz
Grafy zachycují, jak často a s jakým hodnotovým zabarvením informovaly vybrané tituly o svých vlastnících v období od 1.6. do 31.10.2013.
Andrej Babiš aneb každé pravidlo (MfD, LN) má svou výjimku (5plus2)
Když si zpravodajové Lidových novin na sklonku června všimli tweetu Andreje Babiše o tom, že „asi něco koupí“, netušili, že tím „něčím“ budou právě Lidové noviny a s nimi celá skupina MAFRA. Začátek nového vztahu miliardáře a předního deníku v zemi byl ve znamení nedůvěry a učení se novým rolím na obou stranách. Babiš např. listu vytkl, že nenapsal o tiskové konferenci hnutí ANO 2011, aby se za to následně před celou redakcí osobně omluvil.
Změna dikce Lidových novin vůči novému majiteli nebyla patrná, pouze v letních měsících se o něm psalo spíše sporadicky a když už, pak v neutrálním duchu ve spojení s jeho podnikáním nebo hnutím ANO. To se změnilo až v září a zejména v říjnu, kdy se komentátoři začali věnovat nadcházejícím volbám a dlužno říci, že Andreje Babiše nešetřili. Stejně jako hnutí ANO („účelové“, „bez programu“, „ANO Fert“) si vzali na paškál i jeho předsedu: „Andrej Babiš je volbou jednookého mezi slepými. Nikdo neví, zda dostatečně chápe, že občané České republiky nejsou zaměstnanci jeho Agrofertu a že ne všechno v životě lidské společnosti se dá koupit penězi“ (25.10.2013). K tomu je nutné přičíst externisty jako Bohumila Doležala, jeden z jeho titulků – Zrození oligarchy – je dostatečně výmluvný. Redakce si od svého chlebodárce zachovala vzdorovitý odstup: Andrej Babiš zůstal na stránkách novin „před“ i „po“ nemilován a obvykle i zapřen (85 %). Mnozí význační redaktoři „lidovek“ jako Tomáš Němeček, Lenka Zlámalová, Daniel Kaiser, Martin Weiss i jejich šéfredaktor Dalibor Balšínek vyřešili svůj vztah s majitelem tím, že jej rozvázali.
Mladá fronta Dnes svého majitele zmiňovala zpravidla v politickém kontextu a v rámci zpravodajského žánru – v souvislosti s preferencemi, kampaní, programem a kandidáty hnutí ANO. Program byl občas označen za „gumový“ nebo „komerční“ a samotné hnutí za „nesourodé“ a „populistické“, na druhou stranu daly regionální mutace deníku nemalý prostor příznivcům ANO, ať již formou rozhovorů (např. s královéhradeckým lídrem Ivanem Pilným „Nesmí o nás rozhodovat amatéři“) nebo reportáží (s Daliborem Dědkem Majitel Jablotronu řekl bez obalu, komu dá hlas. Dostává ošklivé e-maily). Také v MfD se řešil Babišův vztah k StB a riziko berlusconizace, nicméně podnikatel zde obvykle dostával prostor k obhajobě. Trvalým terčem jízlivých poznámek byl pouze v článcích externích komentátorů (Stanislav Balík, Bohumil Pečinka). Několikrát bylo s rozpaky poukázáno na alianci Babišova ANO s hnutím Severočeši.cz, které je spojované s populismem a bojem proti nezaměstnaným. Podle vydavatelského kodexu zveřejněného 11. října má být Andrej Babiš uveden jako vlastník listu, kde to redakce „uzná za vhodné a potřebné pro informovanost čtenářů“. Nakonec to bylo pouze v 8 % případů, méně než u LN (15 %), ale i 5plus2 (13 %).
Týdeník 5plus2, Babišova dřívější mediální akvizice, takové problémy jako v LN nemá a neřeší. O magnátovi s oblibou informuje lichotivě (67 %) a informací o tom, kdo list vlastní, své čtenáře příliš neobtěžuje (13 %). V předvečer voleb tak dotyčný „plnil kulturáky a náměstí“ nebo „si padal do noty“ se známými osobnostmi, apolitický čtenář si pak mohl přečíst o novém velkoodchovu, rekordně dlouhém chlebu z pekárny PENAM nebo jeho dalších bohulibých aktivitách (př. Chlubit se charitou je mi proti srsti, říká podnikatel Andrej Babiš 1.8.2013). Podle vydavatelského kodexu skupiny MAFRA (MfD 11.10.2013) nemají její redakce stranit žádným politickým uskupením (pouze hodnotám euroatlantické civilizace) a tím pomáhat čtenářům utvořit si vlastní názor. Týdeník 5plus2 nepatří pod křídla MAFRY, tudíž není tímto kodexem zavázán a – kulantně řečeno – na jeho dikci je to znát. Otázka, zda Andrej Babiš neprolamuje staré tabuv podobě „čínské zdi“ mezi politikou, médii a byznysem, zní v jeho případě nejnaléhavěji.
Poněkud nenápadný je z hlediska vztahu ke svému majiteli deník Metro. Ten se omezil na to, že několikrát akvizici MAFRY ze strany Andreje Babiše suše konstatoval („MAFRA je Babiše“ 27.8.2013) a nového vlastníka zmínil pouze v 8 % případů. Evidováno u něj bylo několik kontroverzních pasáží (např. výměna názorů mezi Kalouskem a Babišem), vyhraněná kritika však zcela chyběla. Pokud jde o kladný tón, za zmínku stojí snad jen krátký předvolební rozhovor s vlastníkem (Babiš: Můžeme zastavit kmotry 24.10.2013).
Bakalova média aneb systémová zdrženlivost
Zcela jiný obraz skýtá pohled na média vlastněná Zdeňkem Bakalou. Hospodářské noviny mají s webem Aktuálně.cz společný nejen skromný počet veškerých zmínek o něm (55), ale i to, že u nich vůči vlastníkovi lehce převážil negativní tón (11 %, resp. 13 %) nad tónem pozitivním (9 %, resp. 5 %). Oba týdeníky, Respekt a Ekonom, byly nanejvýš zdrženlivé a hodnocení podnikatele a jeho aktivit se vědomě vyhýbaly.
Pokud Hospodářské noviny a web Aktuálně.cz informovaly o Zdeňku Bakalovi negativně nebo ambivalentně, pak to bylo až na výjimky vždy v souvislosti s děním na Ostravsku spojeném s firmami OKD, NWR nebo RPG, v rámci něhož přitahoval největší pozornost ztrátový důl Paskov a uvažovaná schůze Zeman-Bakala v této věci. Příznivý kontext odkazoval u HN k pohybu akcií NWR a Bakalově cyklistické stáji Omega Pharma-QuickStep, Aktuálně.cz zmínilo podporu českému Aspen institutu a Bakalovu nadaci nabízející stipendia nadaným studentům. Oba tituly svého vlastníka přiznávaly víceméně programově (62 % u Aktuálně.cz a dokonce 87 % u HN), a to zpravidla hned za jeho jménem (HN), popř. v poznámce pod textem (Aktuálně.cz).
Ekonom se příležitostně dotýkal podnikatelských aktivit Zdeňka Bakaly, přičemž jej jako svého vlastníka úzkostlivě přiznával. Jednou seznámil se závěry šetření mezi žadateli o stipendium Bakalovy nadace (Výuka v Česku je nekvalitní, shodují se studenti). Také Respekt zmiňoval svého vlastníka vzácně a pokud tak učinil, reflektoval na etiku vztahu mezi majitelem a redakcí, např. v rozhovoru s Andrejem Babišem (Jsem realizátor a budovatel 1.7.2013) nebo v editorialu v září. Šéfredaktor Erik Tabery v něm vysvětlil, že když Respekt nemůže svého majitele chválit, nemůže jej ani kritizovat, a jako názorový týdeník si tedy může dovolit o něm nepsat.
Jaromír Soukup aneb jedna lichotka
Také pro Jaromíra Soukupa platilo, že o něm časopis Týden a hlavní zpravodajská relace TV Barrandov informovaly zpravodajsky, přičemž neopomněly dodat, že jde o jejich vlastníka. Kromě toho tak činily sporadicky, pouze pětkrát. Když měl Soukup vysvětlit, proč vedením své televize pověřil Vladimíra Železného, zaštítil se jeho zkušenostmi. Železný mu lichotku obratem vrátil – nechal se slyšet, že mu „imponuje práce, kterou vlastník TV Barrandov odvedl“ (Týden 29.10.2013).
Resumé
Pokud jde o Andreje Babiše, každé z jeho médií se k němu vztahovalo trochu jinak. Lidové noviny se v reakci na nového majitele MAFRY nejprve v létě odmlčely, nicméně v předvečer voleb navázaly na svou břitkou dikci směrem k osobnosti miliardáře z dřívějška. Změna vlastníka se tak u nich neprojevila v mediálním obsahu (ten se v daném ohledu nezměnil), ale odchodem řady význačných komentátorů. Mladá fronta Dnes se opírala o zpravodajskou dikci, o jisté vstřícnosti vůči jejímu majiteli by se snad někdy dalo uvažovat v jejích regionálních mutacích. Zatímco oba zmíněné deníky charakterizovala zdrženlivost až vzdor (LN), týdeník 5plus2 si na žádné takové skrupule nepotrpěl a vykresloval podnikatele v pochvalném světle, ať již se jednalo o hospodaření, sponzoring a především politiku. Pro deník Metro byl naproti tomu typický neutrální, až flegmatický postoj.
Zatímco Babišovy tituly přiznávaly svého vlastníka nesoustavně a spíše nahodile (celkově 10 %), u titulů držených Zdeňkem Bakalou byl pozorován návyk vlastníka deklarovat (celkově 76 %) a chovat se vůči němu zdrženlivě, což se projevilo v tonalitě zpráv a koneckonců i na objemu publicity. Zatímco HN zmínily Bakalu 55x, Lidové noviny se ve stejném období věnovaly Babišovi 186x. Tato disproporce byla ovšem do značné míry přirozená: zatímco Andrej Babiš s hnutím ANO rázně zamíchal s výsledkem předčasných voleb, Zdeněk Bakala – pomineme-li spekulace o jeho schůzce s prezidentem ve věci dolu Paskov – zůstal v politickém zákulisí. Zdrženlivost, ba ostych, byla zvláště patrná u Bakalových týdeníků Ekonom a Respekt. Druhý z nich na svém příkladu vícekrát tematizoval i etickou dimenzi vztahu mezi médii a jejich vlastníky.
Pro plnou verzi analýzy, která vedle tonality a informace o vlastníkovi analyzuje také tematický kontext publicity a jeho vývoj v čase, kontaktujte, prosím, oddělení mediálních analýz NEWTON Media, e-mail: analyzy@newtonmedia.cz.
