Dá se říci, zda je některá sociální síť přínosná, či nikoliv? Zda šíří dobro, nebo páchá zlo? Vždyť vše má svou cenu a ani takový facebook vlastně není zadarmo.
Foto: Slovák Martin Vargic složil světovou mapu známých internetových společností. Zakomponoval do ní nejpoužívanější sociální sítě, prohlížeče a nejnavštěvovanější stránky internetu vůbec.
Na Mediainfu nedávno vyšel text „Světlo na sociálních sítích“. Po jeho přečtení jsem cítil potřebu pojmout otázku přínosnosti sociálních sítí šířeji. Níže jsem proto identifikoval čtyři dimenze fungování sociálních sítí, na nichž je možné či žádoucí jejich (ne)přínosnost zkoumat. Referenčním objektem pro jejich stanovení mi přitom byl člověk coby individuální bytost, kterážto zasluhuje bezpečí, úctu a péči. Užití „přínosné“ sociální sítě jí proto má více dát nežli vzít.
Přidaná hodnota
Známe to asi všichni. Sociální sítě jsou tu od toho, aby nás propojovaly, umožňovaly sdílení a šíření obsahu, jejž na ně vložíme, a někdy také umocňovaly náš dopad na svět kolem. Taktéž umožňují hledat a nacházet, což ve formě „dojemných setkání“ dobře popsal zmíněný článek o „světle“. Kromě toho ale může přínosná sociální síť nabídnout několik dalších benefitů. Může zprostředkovat sdílení zájmů, zkušeností a potřeb svých uživatelů. Rovněž by se na ní měly dát realizovat různé formy spolupráce včetně crowdsourcingu a sdílení dat a přenosu znalostí – tedy nikoliv pouhých informací. Stranou by neměl zůstat ani byznys, ať už jde o přímou či nepřímou tvorbu pracovních míst, poskytování prostoru pro reklamu či kontaktů a komunikačních kanálů pro obchod.
Lidumilství 2.0
Uživatelé sociální sítě by měli mít možnost se čas od času ze své vůle či aspoň za svého vědomí a souhlasu stát více než jen součtem částí a svou kolektivní inteligencí někomu ušetřit čas a peníze, ať už jde o dárcovské sbírky, správu věcí veřejných či koordinaci dobrovolnictví. Sociální sítě by měly být snadno upotřebitelné i pro řadu dalších bohulibých aktivit, až už jsou charitativní, humanitární, vzdělávací, vědecké, filantropické či neziskové. Například YouTube proto neziskovým organizacím zpřístupňuje některé nadstandardní funkce zdarma.
Respekt, úcta, bezpečnost
Sociální síť má svého uživatele chránit a respektovat. Nejde zde jen o nutné minimum, jako jsou ochrana soukromí či zabezpečení účtu před zneužitím, ale jedná se i o potýkání se s kriminálním jednáním či sociálně-patologickými jevy. Dobrou vizitkou je přitom proaktivní přístup, a nikoliv například mazání účtů podporujících terorismus až poté, co je někdo nahlásí. Sociální síť také nemá být kybernetickou zlatou klecí. Uživatel by měl mít nejen právo se zaregistrovat, ale i právo odejít a to bez následků a beze stop. Snadné smazání profilu a případné digitální stopy vytvořené dosavadním používáním sítě by mělo být samozřejmostí. Takový facebook však mívá problém odpustit si vytváření tzv. šedých profilů i u lidí, kteří na něm vědomě nikdy registrováni nebyli. Celé je to otázka kontroly. Má uživatel kontrolu nad tím, co síti svěřil a co mu síť bude nabízet? Občas je dobré se ozvat a ověřit si, zda je u provozovatele vše legální.
„Duševní ergonomie“
Poslední neopominutelnou vlastností „přínosné sociální sítě“ je její „uživatelská přívětivost“, a to na duševní a možná i krapet duchovní úrovni. Spojuje nás sociální síť s ostatními lidmi, nebo přetrhává naše pouto s těmi, které v reálném světě máme za přátele? Navazuje plynule na svět kolem nás, nebo nám z něj nabízí nebezpečný únik? Zahlcuje nás informačním balastem, nebo nám dává a pomáhá vybírat to nejlepší a relevantní, a to jak z hlediska objemu informací a znalostí, tak kvality sociální interakce? Než příště otevřete facebook, zamyslete se nad jeho přínosem. Přináší Vám víc, než kolik si bere? Času, energie, dat o soukromí, duševního vlastnictví… Nenechme se zmýlit slovy největší sociální sítě na světě. Facebook není zdarma, zadarmo jsou k mání jen jeho uživatelé.