Červencové parlamentní volby ve Slovinsku se staly symbolem toho, že voliči nestojí o etablované politické strany a přejí si změnu. Jejím zosobněním se stal Miro Cerar, zkušený právník, který se svou nově založenou politickou stranou drtivě zvítězil. Jak se na nepříliš známého Cerara, který se s největší pravděpodobností stane novým premiérem, dívají slovinská média?
Foto: Miro Cerar. Zdroj: Profimedia.cz
Premiér je bez strany bezmocný
Miro Cerar působí jako slovinský právník a profesor na univerzitě v Lublani, nicméně v politice není žádným nováčkem. Již desítky let pracuje jako poradce slovinského parlamentu v otázkách ústavního práva. Po pádu pravicové vlády Janeze Janšy v únoru 2013 byl dokonce osloven, aby stanul v čele prozatímní úřednické vlády. Tuto nabídku odmítl s tím, že „bez vlastní politické strany by byl jako premiér bezmocný“. Na vytvoření politické platformy začal sice pracovat, ale netušil, že mu zbývá tak málo času: vláda premiérky Alenky Bratušek se rozpadla letos v květnu a do předčasných voleb kandidovala Strana Miro Cerara po pouhých šesti týdnech existence. Získala ohromujících 35 % hlasů, respektive 36 křesel z 90. Zahraniční média, mezi nimi například týdeník Economist, reflektují výsledky voleb ve Slovinsku, ale osobností samotného Cerara se příliš nezabývají. To, co je zajímá nejvíce, je koaliční potenciál vítězné strany, který by mohl více napovědět o budoucí politické linii vlády v Lublani. Pro slovinská média, která jsou rozdělená po ideologické linii na pravicová a levicová, je však Miro Cerar tématem číslo jedna.
Podpora zleva
Na Straně Miro Cerara je zajímavé, že není snadno zařaditelná na ideologickém spektru. Aspiruje na roli jakéhosi mostu mezi politickou pravicí a levicí. I přesto se jí dostává větší podpory ze strany levicových médií, k nimž má přeci jen trochu blíže. Levicový týdeník Mladina se v článku nazvaném „Enigma Cerar“ ptá po příčinách toho, proč je čerstvý politik tak populární. Hlavní důvod spatřuje v jeho „dynamické dvojakosti“, která spočívá v kombinaci liberálních (především v ekonomických otázkách) a konzervativních hodnot (ty se projevují jeho důrazem na víru a v názorech na problematiku homosexuálů nebo potratů). Mladina ve svých článcích více méně podporuje Cerarův obraz nezkorumpovaného, „čistého“ profesionála, usilujícího o nastolení funkčního právního státu. Hrát na tuto strunu se vyplácí nejen proto, že to vyhovuje náladám veřejnosti, ale především s ohledem na to, že lídr opoziční Slovinské demokratické strany Janez Janša si ve vězení odpykává dvouletý trest za úplatkářství, což z něj dělá jakýsi protipól bezúhonného Cerara.
Respekt zprava
Spíše pozitivní ohlasy, kterých se Cerarovi dostává ze strany levicových médií, lze v důsledku ideologické blízkosti chápat. Zajímavé ale je, že ani pravicová média nejsou vůči němu vyloženě kritická. Podle mediálního analytika Matice Mačkovška se ve sdělovacích prostředcích, bez ohledu na jejich politické preference, k Cerarovi chovají s respektem a vidí ho jako solidní politickou alternativu. „Nemyslím si, že by některý slovinský politik získal tolik respektu v tak krátkém čase“ uvádí Mačkovšek. Důvodem je, že hlavní pravicová síla, Slovinská demokratická strana, vedla nepříliš inteligentní politickou kampaň, v níž se stavěla za svého uvězněného lídra a prohlašovala, že celý soudní proces s ním je politicky motivovaný. SDS se také nedokázala smířit s porážkou a tvrdí, že červencové volby byly nelegitimní stejně jako vláda, která z nich vzejde. Pro média jako je Demokracija nebo Reporter, která pravicové politiky většinou podporují, je v takové situaci velmi obtížné hlásit se ke svým favoritům, ztotožňovat se s jejich názory nebo je dokonce nahlas podpořit.
Nezbývá než čekat
Miro Cerar a po něm pojmenovaná strana stojí na úplném počátku svého politického působení. Zatím spíše vágně formulovaný program bez jakýchkoliv reálných výsledků nedává médiím příliš šanci se vůči němu jasně vymezit. Teprve konkrétní činy nového premiéra ukážou, jestli si udrží respekt všech slovinských médií, anebo se stane spíše terčem jejich kritiky.